Třínohý pes to rád syrové

Nové album R.E.M. Accelerate chce být rychlé, drsné, básnivé i politické. Jak naléhavé sdělení ale může tlumočit kapela celebrit, jež po sedmadvaceti letech na scéně patří ke stálicím stadionového rocku?

Staří známí z pomalých časů

Na konci roku 1983 vyhlásil časopis Rolling Stone výsledky kritické ankety. Jako třetí skončili U2 s albem War, druhý byl Michael Jackson s Thrillerem. Obě alba vítězně předběhl debut nadějí „univerzitního rocku“, album Murmur athénských R.E.M. Čím třiadvacetiletý Michael Stipe tehdy tak uchvacoval?

Dobové odpovědi se různí, často se v nich mluví o optimismu a sebevědomí. Punk z pozdních sedmdesátých let přinesl energii, ale jeho nihilismus scénu brzy vyčerpal. Když do prezidentského křesla dosedl v roce 1980 Ronald Reagan, umělecká scéna se rychle politizovala. Newyorský kritik Anthony DeCurtis o éře raných R.E.M. píše: „Soucítění, pospolitost a utopické sny šedesátých let byly definitivně pryč. Nastoupila privatizace, individualismus, zisk a pragmatismus. Vražda Johna Lennona v prosinci 1980 předznamenala příchod nevlídného světa, který nic neodpouští.“

Do téhle situace rozezvonili R.E.M. otevřená ladění svých kytar jako vlídnější, inteligentní opozici. Evidentně byli názoroví, ale Michael Stipe zůstával na pozicích enigmatického básníka. První singl Radio Free Europe vůbec není nějakou…