Poledne v Káhiře

Shodou okolností jsem během roku počtvrté v Egyptě. Zarazí mne hned první velká zpráva v místních novinách. V jedné egyptské oblasti bylo provedeno sčítání obyvatel, během něhož se ukázalo, že zde žije o třetinu víc lidí, než odpovídá státní evidenci. Má to své výhody – mládenci nemusejí na vojnu a úředníky nikdo neotravuje zbytečným papírováním. Nicméně podobná situace je nejspíš v celé zemi, takže Egypťanů může být o 15 až 20 milionů víc, než se předpokládalo. Znalce poměrů tato zpráva nezarazí, protože se pořádně neví, ani kolik lidí žije v samotné Káhiře. Vesnice, ve kterých bydlí padesát tisíc lidí, nejsou výjimkou.

Návštěva univerzitního knihkupectví na Tahríru. Další velký novinový titulek: UNESCO a humanitární organizace oznamují, že následkem zvýšení cen potravin v Africe o 20 až 30 procent nejsou schopny v plné výši obstarat potravinovou pomoc. Tedy na jedné straně máme více lidí a na druhé méně potravin.

Káhira je bezpečné město. Procházíte odlehlými čtvrtěmi a všímáte si tahanic kolem pekáren. Ještě před půl rokem zde byla situace podstatně klidnější, ale teď se lidé mačkají a překřikují. Státní obchody se subvencovanými potravinami navštěvuje čím dál víc lidí, kteří se obávají opakování situace z minulého roku, kdy několik neděl nebyla mouka, protože státní dluh Egypta dosáhl takové výše, že mu nikdo nechtěl půjčit. Naši dělníci si stěžují, že stojí frontu na chleba už od pěti od rána a že pak nestíhají začátek směny. I přes veškerou egyptskou solidaritu začíná sociální napětí pulzovat ve vzduchu.

Pokud 80% svého příjmu utratíte za potraviny, pak vás dvojí zdražení během několika měsíců vyděsí. Pátek je muslimská neděle a v poledne začíná hlavní bohoslužba. Mešity jsou malé, věřících miliony, a tak rozprostírají své koberce na chodnících a v ulicích. Jdete kolem, míjíte pátou šestou mešitu a v hlasech vykladačů koránu slyšíte zlobu a násilí. Ptáte se: „O čem hovoří?“ Průvodce pokrčí rameny: „Jako vždycky, každý týden hodinu o tom, jak je Amerika zkažená, Západ špatný a víra dobrá.“ Máte pocit, že podobné napětí kdysi panovalo na kázáních Jana Želivského nebo mistra Jana Husa.

A to jsme v jedné z nejmírnějších muslimských zemí. Zdražení potravin je celosvětové. Chuť Číny roste a kus polí ukrajují biopaliva. Jedna věc je analyzovat situaci, druhá žít – a to nikoliv bez pocitu globalizační viny – mezi dobrými lidmi, jejichž dětem hrozí hlad.