Perný den v Berlíně

Na Evropském filmovém trhu v Berlíně jsem byla letos pracovně již pošesté. Je to jeden z největších veletrhů v Evropě, kde se prodávají, kupují a propagují filmy z celého světa. Je to méně slavná strana prestižního Berlinale – filmové hvězdy na červeném koberci byste tam hledali marně. Spíše se podobá včelímu úlu, kde se pilně obchoduje a přitom se ještě šíří důležité informace ze zákulisí filmového světa. Moje práce je propagovat českou kinematografii a filmový průmysl prostřednictvím českého stánku, který se na tomto filmovém trhu nachází.

Letos máme já a moje kolegyně kliku: náš hotel je hned za budovou, kde se trh odehrává. Zato snídaně je mizerná. Mně to nevadí. Na pokoji mám varnou konvici a ranní čaj si ráda vypiju v klidu. V Berlíně je každá minuta soukromí vzácná. Jakmile opustím hotel, patřím veřejnosti. S tímhle pocitem mířím ráno na trh, což bude moje pracoviště během následujících devíti dní. Do obrovské neorenesanční budovy se spolu se mnou tlačí i davy filmových profesionálů: během prvního víkendu hlásilo vedení trhu každý den kolem 12 000 návštěvníků.

Po prvních deseti minutách máme všichni pocit, že to uvnitř dlouho nevydržíme: vzduch je špatný a mně se zdá, že tu musí být tak 30 stupňů. Podaří se mi odolat únikovému reflexu a pokračuji dál. Na cestě k českému stánku potkávám nejen různé zahraniční kolegy (kterým se snažím v rychlosti říct, kdy a kde se koná…