Lidovecký bol

Lidovci dnes připomínají loď, které se utrhly plachty i kormidlo, a tak se zmítá ve vlnách a pluje neznámo kam. Jak zabránit nezadržitelně se blížící katastrofě? Křesťanští demokraté zatím nenašli odpověď na otázku, jak zaujmout nové voliče a vyhnout se pádu k nevolitelnosti. Bylo by velkou iluzí se domnívat, že problém je pouze Jiří Čunek. Co tedy budou lidovci dělat? Víkendový sjezd nám jasnou odpověď nenabídne, ale rozhodně naznačí.

Ztracená jistota

Křesťanští demokraté se trápí už léta, těžko se jim hledá místo v zemi, která je sekulární (jen v letech 1991 až 2001 klesl počet věřících ve společnosti ze 43,9% na 32,1%) a v mnoha otázkách liberální (interrupce, rozvody či třeba partnerství homosexuálů). Jsou země, kde stačí zvednout kříž, a máte hned několik procent jistých. Tuhle podporu zdejší lidovci rychle ztrácejí.

Ke cti českým křesťanským demokratům slouží to, že se až na výjimky snaží vyhnout populismu vůči národnostním menšinám a přistěhovalcům. Podobně se třeba na rozdíl od své partnerské strany KDH na Slovensku nechopili nacionální a antievropské karty. Na jednu stranu jsou tedy dnes lidovci trapní, že ve svém čele trpí Jiřího Čunka, nemělo by se ale zároveň zapomínat, že jeho základní strategie (ukažme svou sílu na řešení romské otázky) v KDU-ČSL nebyla vyslyšena.

Jenže ještě dlouho před příchodem Čunka začali lidovci ztrácet jistotu a podporu u veřejnosti. Rychle mizí například členská základna,…