Lépe, než se čekalo

Nejdříve to vypadalo jenom na další problém. V Afghánistánu začíná jarní sezona útoků Tálibánu a jejich protivníci z NATO, místo aby posilovali, byli na nejlepší cestě být zase o něco zranitelnější. Kanaďané, nasazení v nejnebezpečnějších oblastech na jihu země, kde zahynulo již více než osmdesát jejich vojáků, oznámili, že už mají osamocené mise plné zuby. Pokud jejich 2500 mužům a ženám v okolí Kandaháru nepřijde na pomoc alespoň dalších tisíc vojáků z řad spojenců, pojedou raději domů.

Tisíc vojáků je na poměry NATO horentní číslo. Příspěvek většiny zemí se pohybuje maximálně v řádech stovek vyzbrojených příslušníků armády. Vyzbrojených navíc ještě neznamená bojeschopných, kvůli různým omezením v možnostech jejich nasazení, způsobených národními zákony nebo typem výcviku, často mohou dělat všechno, jenom ne bojovat s nepřítelem v horách. Pak ale přišlo nečekané řešení – nepříjemnou situaci vyřešili Francouzi.

Do letošních bojů v Afghánistánu tedy NATO vstoupí s 800 francouzskými vojáky navíc. Nebudou sice přímo po boku Kanaďanů, raději vypomohou Američanům na východě, což ale umožní Američanům přesunout tisíc požadovaných vojáků na jih ke Kanaďanům. Vyřešeno.

Smíření kohoutů

Důležitá epizoda z nedávného summitu je typická. NATO, které se stalo v posledních letech symbolem neschopnosti západních zemí dohodnout se mezi sebou v zásadních bezpečnostních otázkách, začíná znovu nacházet společnou řeč. Ne snad že by politici z…