Editorial
Když firma ČEZ udělá špatný obchod za sto či dvě stě milionů, při jejím zisku v řádu desítek miliard si toho sotva někdo všimne. Koneckonců, každý má právo na chybný úsudek.
Když firma ČEZ udělá špatný obchod za sto či dvě stě milionů, při jejím zisku v řádu desítek miliard si toho sotva někdo všimne. Koneckonců, každý má právo na chybný úsudek. Ale když vyjde najevo, že na tomto obchodě, který se odehrál těsně po volbách v roce 2006, mohlo naopak vydělat několik mužů, shodou okolností blízkých premiérovi Mirku Topolánkovi, máme právo mít podezření, že jde o chytré přelévání peněz do politické strany. Jinými slovy, že právě tento příběh je ukázkou korupce politického prostředí, o jejíž existenci málokdo v Česku pochybuje. Jaroslav Spurný se tedy vydal pátrat po spletitém osudu jedné neexistující elektrárny, která se jako zázrakem proměnila v balík peněz (str. 16–19).
Česká politika je jistě prolezlá korupcí, jako ostatně v celé střední Evropě, ale občas je také schopna solidních výkonů. Když jsem četl analýzu Marka Švehly o připravované reformě zdravotnictví (str. 26–29), nejenže jsem poprvé pochopil, o čem vlastně je, ale dokonce jsem nabyl dojmu, že by mohla fungovat (možné je však i to, že Švehlův text o reformě je prostě kvalitnější než reforma samotná). Schopnosti české politiky se už ale brzy projeví také v tom, zda tuto reformu potopí, anebo jí vdechne život.
A ještě poznámku – tentokrát nejen ve vlastní věci. Týdeník Respekt zvítězil minulý týden v důležitém sporu. Nejvyšší soud rozhodl, že se náš týdeník nemusí omlouvat za způsob, jakým popsal spolupráci bývalého spolumajitele televize Prima Ivana Zacha a přítele prezidenta Klause, ruského kontroverzního podnikatele Alexandra Rebjonka. Nejde jen o výhru Respektu: nejvyšší soudní instance rozhodla, že novinář nemusí do budoucna otrocky uvádět „skutkově“ přesné údaje, ale že má právo zjednodušovat. „Důležité je, aby vyznění podávané informace odpovídalo pravdě,“ řekl soud. Jinými slovy, tento precedent by měl novináře do budoucna zbavit strachu, že bude odsouzen za slovíčko či znění věty, jehož význam si adresát vyložil po svém. Tato banalita byla často důvodem prohry vydavatelů před českými soudy.
Vážené dámy a pánové,
příjemné čtení vám přeje
MARTIN M. ŠIMEČKA
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].