Trochu nervózní tygr
I když poslední dobou se ten tygr trochu nervózně rozhlíží, jestli ho po letech vzestupu nečeká zas nějaká zákruta dolů. Jeli jsme se podívat, jak to dnes za fasádou bratislavského úspěchu vypadá.
Hned vedle monumentálních zdí Bratislavského hradu je už zdálky vidět podivná, hranatá budova socialistické architektury. Před vchodem vlaje trojbarevná státní vlajka se zlatými nápisy „Za krále a národ slovenský“ a „Sláva všem Slovákům“. Opodál za řadou luxusních aut vykukuje busta Alexandra Dubčeka. Stojíme před sídlem Národní rady Slovenské republiky, kde má za chvíli začít její dvacátá schůze.
Uvnitř návštěvníka vítá vitrínka se vzácnými dokumenty o vstupu Slovenska do Evropské unie a Severoatlantické aliance, v rozlehlých chodbách není nikoho vidět, jen pár svalnatých mužů z ochranky si na schodišti pochvaluje „krásný výhled“ na Bratislavu.
V jednacím sále je ale živo: z poslaneckých lavic se ozývá smích a několik souhlasných výkřiků. Vladimír Mečiar právě vznesl námitku k návrhu poslance Józsefa Berényiho z opoziční Strany maďarské koalice, aby slovenští zákonodárci po vzoru svých českých kolegů odsoudili čínský zásah proti demonstrantům v Tibetu. „To sem přece nepatří a je to výhradní věcí Číny. Pan poslanec přece nemůže prokázat, že v Tibetu byl,“ zdůvodňuje do řečnického mikrofonu Vladimír Mečiar, proč je nutné smést návrh ze stolu.
Jenže tuto sněmovnu čeká daleko dramatičtější bitva: projednávání návrhu nového tiskového zákona z pera vládní strany Smer, který už pár dní hýbe…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
