Pondělí na stadionu

Vše začalo předminulý týden, když mi zavolal bratr a oznámil mi do telefonu: „Mám lístky na derby, půjdeš?“„Jasně,“ odpověděl jsem, a přestože jsem všem známým měsíce vyprávěl, že na Strahov už nikdy nepojedu, neodolal jsem.

Cestou na stadion bylo policistů všude dostatek a to mě uklidňovalo. Zároveň jsem zavolal kamarádovi, jak to tam vypadá. „V pohodě,“ odvětil mi, „ještě sem ale nedorazil průvod.“ Průvodem myslel část radikálních sparťanských fanoušků, kteří vyrazili pěšky z Letné. A to byl první zádrhel. Tihle „fanouškové“ se rozhodli jít na stadion bez lístku a vyzbrojeni teleskopickými tyčemi, dělobuchy a podobným náčiním. Policisté jim tedy zatarasili vchod a nikoho nepouštěli. Bohužel jsme se potřebovali dostat dovnitř stejným vstupem.

Zatímco obhlížím situaci a po očku furt sleduji, aby se mi neztratila kamarádka, o kterou jsem se postupem času začínal víc a víc bát, na zemi hoří v hloučku lidí mega korzár (petarda, která vám utrhne všechny prsty, kdyby vám bouchla v ruce). Do toho se radikálové snaží přes policisty dostat dál, a protože to nejde, tak se s nimi strkají a začínají na ně ty petardy a světlice házet. Každý výbuch sklízí mezi těmito „příznivci“ aplaus.

Zatímco kameraman vedle říká reportérce, že mu z té světlice píská v uších, tak policisté…