Byl jednou jeden Lojze Kovačič. Narodil se v roce 1928 ve Švýcarsku Slovinci a Němce, když mu bylo deset, musela se rodina vystěhovat do Jugoslávie a na konci druhé světové války zas byla odsunuta do rakouského utečeneckého tábora. To všechno způsobilo, že se Lojze, který pak žil až do své smrti v roce 2004 v Lublani, nikdy nezbavil nálepky „podezřelý cizinec“, byť se stal jedním z nejvýznamnějších slovinských prozaiků 20. století.
Podobně košatými odstavci začíná každá z deseti povídek sbírky Příběhy z malovaných úlů. Také Kovačić, který se jí poprvé představuje českým čtenářům, uvádí své příběhy pohádkovým „byl jednou jeden“.
Hodný a zlý Jan
Všechny Kovačićovy podivuhodné příběhy jsou situovány do konkrétního místa (vesnice na Doleňsku) a časově ohraničeny přelomem 19. a 20. století. Jak napovídá název knížky, autor se k psaní inspiroval unikátním etnografickým fenoménem slovinské kultury. Takzvané „panjske končnice“ jsou čelní desky včelínů vyzdobené malbami ať už náboženského či světského charakteru. Kovačič dal přednost lidovým námětům a díky jeho fabulacím tak ožívají dávné kresby touhami a emocemi sužovaných figurek někdejších kramářů, řezbářů, drvoštěpů, krutých matek, prostopášnic a nešťastných milenců.
Naprosto reálné panoptikum živočišnosti, kde se zlo střídá s dobrem tak jako nevěra s bigotností či dobrosrdečnost…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu