Církevní zlatý důl
Vládní návrh zákona na odškodnění českých církví za majetek, který jim ukradli komunisté, schválil kabinet minulý týden a za dva týdny míří do Poslanecké sněmovny. V sázce je mnohem víc než náprava jedné staré křivdy. Na osamostatnění tuzemských církví totiž v důsledku vyděláme všichni.
Snad za to může jaro. Předseda Ekumenické rady církví Pavel Černý doslova září optimismem. Loni na podzim vedl spolu s katolickým arcibiskupem Janem Graubnerem jednání se státem o církevním vyrovnání. A dnes o přípravách zákona, který právě míří k rozhodujícímu testu mezi poslance, pěje samou chválu. „Vládní komise byla skvěle postavená. Ministr Gandalovič okamžitě řešil všechny problémy ohledně půdy a pozemků, ministr Schwarzenberg tomu dodával rozvahu a moudrost člověka, který ví, co to znamená spravovat majetek. A ministr kultury Jehlička se po všech dosavadních špatných zkušenostech s Ministerstvem kultury ukázal jako člověk, jehož slovo platí,“ vypočítává duchovní s širokým úsměvem. „A to, jak se dokázaly domluvit církve mezi sebou, to bylo prostě úžasné.“
Člověk, který nežil od revoluce v cizině, se při těch slovech musí štípnout. Co se stalo? Jak je možné, že církevní restituce, tahle léta odkládaná nepříjemnost, najednou chytily takové tempo? K vysvětlení je nutné se alespoň zběžně podívat o mnoho let zpátky.
Špatný systém
Osmnáct let to vypadalo, že nic nemůže být v Česku těžší než prosadit, aby zdejší křesťané dostali zpátky to, o co za vlády komunistů přišli. Ve Federálním shromáždění restituční zákon na začátku devadesátých let neprošel o několik hlasů a pak už jej nikdo do sněmovny…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
