Až mě Andělé...

Že vám jméno „nejúspěšnější německé skupiny roku 2007“ Marquess nic neříká? To vůbec nevadí, jejich odrhovačku Vayamos Companeros zná každý, kdo si někdy pustil české rádio: v éteru zní od rána do večera. Proč tedy kapelu nepozvat jako hlavního hosta výročních cen Akademie populární hudby Anděl Allianz 2007? Volba pořadatelské firmy Petarda výstižně ukazuje, o čem je celý podnik, jenž sám sebe považuje za reprezentativní klání českých muzikantů: o samotnou hudbu tady vůbec nejde, všechno se točí jen kolem poslechovosti, prodejnosti, viditelnosti, jež jsou pro Petardu a hlasující akademiky měřítkem úspěchu.

Výroční ceny se v kultuře obvykle snaží daný žánr kultivovat. Ať už jde o divadlo, literaturu, film či výtvarné umění. Vítěz je vybírán nikoli s ohledem na popularitu či prodejnost, ale na kvalitu. Pouze v hudbě to neplatí. Všechny žánry mají své Koláře, Landy, Chinaski, Farné a Le Monde. Jen na Andělech se ale dostanou až do finále. A jen na Andělech jim k tomu v průběhu slavnostního večera zazpívají Marquess s Bílou a Gottem.

Lidé z ostravské Petardy by ale neměli mít zas tak klidné spaní. Stačí se podívat na to, co se dnes děje s televizní soutěží Eurovision Song Contest. K ní se zatím Češi stavějí stejně jako k Andělům, tedy s mnohem větším respektem, než by si obě hudebně-zábavné taškařice zasloužily. Mohli by si ale vzít příklad z takových Španělů. „Když jsme nezaujali s bel cantem ani s tanečními pasážemi flamenka, podpoříme aspoň směr, do něhož se soutěž nezadržitelně řítí: naprostý propadák jako celek.“ Tak komentoval deník El País rozhodnutí španělských diváků vyslat do evropského finále z národního kola Eurosongu bizarního komika Rodolfa Chikilicuatreho. Chlapíka s elvisovskými kotletami a umělohmotnou kytarou, který skřehotá píseň o tanci Chiki-chiki, což je kostrbatý mix z breakdance, měsíční chůze Michaela Jacksona a pohybů Robocopa. Když už má v hudbě rozhodovat popularita, tak proč ne třeba takováhle, řekli si Španělé.

A stejně uvažovali i Irové: u nich to v soutěži vyhrála gumová loutka krocana Dustina, která během písně bzdí a krká. Češi do finále letos poslali Terezu Kerndlovou. Jedni tvrdí, že kvůli upřímné snaze napodobovat přes nedostatek talentu černé rhytm and blues, druzí, že kvůli spodnímu prádlu, jež odhalovala během televizního přenosu. Logika českého popu přitom říká, že by měla příští rok zabodovat i na Andělech.