V domě hrůzy

Agenti firem specializujících se na rychlé půjčky na to místo dojedou i poslepu. V Předlicích na okraji Ústí nad Labem jejich byznys jen kvete. Místní domy obývají z drtivé většiny mimořádně chudí lidé, závislí na sociálních dávkách, a právě jejich železná pravidelnost tady vždy nabízela dobrou perspektivu. Nic ale netrvá věčně: dvouapůltisícová komunita předlických Romů právě teď potvrzuje obavu, že česká romská ghetta, na něž sedí úřední titul „sociálně vyloučená lokalita“, ovládnou vedle nezaměstnanosti, prostituce a drog i další problémy. Třeba past beznadějných dluhů, do níž v Předlicích padá stále více lidí. Předminulé vedení radnice pád místních podpořilo. Současné vedení slibuje, že problém Předlic bude řešit. Přesto není možné tvrdit, že za zmarem bývalé měšťanské čtvrti vykukuje kdovíjaká naděje.

Nájem jako v Praze

Do předlického mikrosvěta to z centra Ústí nad Labem trvá slabých deset minut trolejbusem. Je to ale obrovský skok. Od upravených domů, pestrobarevných výloh a spěchajících Ústečanů se přes průmyslovou zónu s kouřícími komíny, labyrintem trubek a chladnými skladišti prosmýkneme do jiného světa. Většina domů v omlácených ulicích nemá vchodové dveře. Pokud někde zůstaly, je na nich nápis „Zamykejte“. Na činžáku u místní školy ho střídá věta „Táhněte jinam, drogy neprodáváme“. Je poledne a nikde není ani živáčka. &„…