Úplně jak ze života

Jedna ze slavnějších písniček The Frames, kapely Glena Hansarda, se jmenuje Fake – Podvrh. Jako by v Hansardových písních bylo dlouhodobě uložené úsilí rozeznat to pravé od nepravého. Autenticita, tedy pravost a hodnověrnost, nepochybně pomohla Glenu Hansardovi a Markétě Irglové k současnému ohlasu. O jakou „pravost“ vlastně stojí dnešní široké publikum?

Lidská termoska

Když Markéta Irglová na festivalu Sundance nenašla kapodastr, Glen Hansard jí držel struny na kytaře prstem. Blízkost uvnitř hudby a na pódiu se v takových chvílích propojuje do jediného příběhu: z jedné strany to může působit dojímavě, z druhé jako dobrá rovnováha mezi formou a obsahem. O autenticitě se mluví ne v desítkách, ale stovkách článků, které lze o Hansardovi a Irglové (česká média jim většinou familiárně říkají Glen a Markéta) číst na webu. Hodnověrnost se nedá změřit, ale evidentně funguje. Dá se říci, že mediální přenosy ochlazují osobní intimitu uvnitř hudby. Ale občas má někdo tak silné osobní ručení, že dokáže globálně přenášet a sdílet intimitu. To je součást úspěchu protagonistů filmu Once. Střetlo se tu ovšem několik způsobů blízkosti.

Tím druhým je (údajná) autobiografičnost. Pouhá přítomnost reálných prvků ze života nedělá žádné dílo horší ani lepší. Ale je to dráždivý moment, ne bez souvislosti s průhledy do intimity, jaké nabízí…