Potížista

Postupem času je čím dál patrnější, že mezi posledními roky komunismu a dneškem existuje předěl. Teď není řeč o komunistech, ale naopak o lidech, kteří vystupovali proti nim. Jak běží čas, skoro všichni se z veřejné scény vytratili. Výjimky se přesto najdou – třeba Stanislav Penc. Kdysi nejmladší český disident, dnes přední člen Strany zelených, chovatel koz a aktivista za lidská práva dělá vlastně v principu totéž, co v 80. letech: kritizuje politiky a justici vždy, když cítí omezování nekonvenčního života kolem. Dnes už nikdo Pence nekriminalizuje, úplně bez výhrad ale jeho občanské angažmá přesto neprobíhá: svobodné, konzumně orientované české prostředí mu přisoudilo nálepku – potížista.

Opět to zaznělo minulý týden ve zdánlivě banální situaci. Pence znenadání navštívil exekutor. Důvodem měla být nezaplacená pokuta za prohřešek starý devět let. Tehdy se Penc v jedné z pražských hospod nachomýtl k policejní kontrole návštěvníků. Na otázku, proč má ukázat občanku, se Penc dostal s policisty do konfliktu, během něhož jej policisté srazili na zem, tahali ho po ní za vlasy a pak odvezli na služebnu. Penc podal na postup hlídky stížnost, pak i žalobu, oboje bez výsledku. Celých osm let se nic nedělo, až najednou – jak referovaly Hospodářské noviny – si přišel exekutor pro 800 korun pokuty za to, že tenkrát při hospodské perlustraci „neuposlechl výzvu veřejného činitele“. A když se nesouhlasící Penc dožaduje vysvětlení, má smůlu. Spor je prý příliš starý, dokumentace je kdovíkde.

Penc podobné klinče s úředníky či policisty dobře zná. Podává na ně stížnosti a žaloby kvůli utajování informací nebo drobné či větší zvůli. A když to nevyjde, burcuje veřejnost třeba tím, že uveřejní mobil premiéra a vyzve, aby mu lidi poslali protestní SMS (jako u kauzy brutálního rozehnání tanečníků na technoparty CzechTek).

Obecně vzato – Stanislavu Pencovi se povedlo zastihnout českou společnost tak trochu v negližé. Tam, kde jsme jeho dotěrnost a prostořekost vůči moci v 80. letech vítali, dnes v nich vidíme potíže a v Pencovi potížistu. Záleží ale jen na úhlu pohledu: stejně tak dobře lze totiž říct, že potížista není Penc, ale úřady nebo policie.

Pencovi před dvěma lety jen těsně uniklo zvolení do parlamentu. Nyní je předsedou královéhradeckých zelených a kandidovat bude jistě zase. Pokud se mu to povede, do Poslanecké sněmovny zavane opravdu čerstvý vítr, který může zavedeným parlamentním harcovníkům pořádně pročechrat čupřiny. Bude dobře, pokud se to podaří. Na politickou vypočitatelnost Stanislava Pence by sice autor těchto řádků svůj denní plat nevsadil, dávka nonkonformismu s poslaneckým průkazem v kapse ale Česku prospěje.