Filmy, které svět nevidí

Každý rok vznikají na všech kontinentech stovky silných filmů vyprávějících o dnešním světě. Díky nim můžeme pochopit hluboké souvislosti, které média mnohdy semílají v banální klišé. Tyto důležité filmy však neuvidíme v kině a nejspíš ani v televizi. Nejenom u nás, ale prakticky nikde.

Nemluvíme tu o slibných debutech a experimentech. Problémy s mezinárodní distribucí dnes mají i filmy ověnčené úspěchy, filmy z Evropy, Asie nebo obou Amerik. Jak je to možné ve světě, kde je na každém domě satelit a na každém rohu multiplex? A které filmy nám unikly třeba v posledním roce?

Zprávy ze všech kontinentů

Snímek Tiché světlo uznávaného Mexičana Carlose Reygadase je příběhem manželského trojúhelníku mezi členy protestantské sekty, která si v Mexiku tři sta let uchovává víru, kulturu a vlámský dialekt. Originalita námětu, silný vizuální jazyk a významová hloubka vynesly loni filmu hlavní ceny v Cannes, Chicagu a Havaně. Přesto se Tiché světlo hraje jen v Mexiku a v pěti evropských zemích, které ho koprodukovaly. Film Sto hřebíků natočil italský klasik Ermanno Olmi. Pro svou poezii, křesťanský individualismus a ekologický akcent sklízel i on úspěchy po světových festivalech. Ale jinde než v Itálii se nehrál. Podobný osud stíhá třeba švédský kus Sons (Synové), jeden z nejlepších filmů na téma incestu a dětského porna. Mimo Skandinávii ho v kinech neuvidíte.

…