Čas běží zpět

6.00 Ostré světlo zářivky prosekne zavřená víčka a zruší hluboký spánek. Okamžitě se probouzíš, vyskakuješ, stojíš vedle kavalce a chce se ti zavrtat zpět do teplé peřiny. Nic takového zde ale není. Nevoní káva ani nečeká horká sprcha. Následuje nacvičený, automatický postup. Vyčurat do mísy za igelitovým závěsem, pak čelem vzad, úkrok a už stojíš před malým umyvadélkem. Protřít si oči pod tenkým proudem studené vody. Vyčistit zuby. Ustlat podle vnitřního řádu. Oranžové pyžamo letí dolů, oblékni se. Dlouhé pruhované spodky, modrá košile se dvěma knoflíky, černé kalhoty, černá blůza. Zelené hnusné silonové vojenské ponožky.

6.10 Na chodbě se už hlasitě ozývají dozorci. Rachot otvíraných bufetů. Konečně se otvírá i tvůj bufet – čtvercové okénko o straně 30 cm uprostřed dveří ve výšce prsou. Tvá branka do světa, tak trochu Hvězdná brána. Uctivě do této brány podáváš červený plastový kelímek a přijímáš červený plastový košík s pečivem a snídaní. Tři rohlíky, několik krajíců chleba, trojúhelníček taveného sýra. Všechno to plynulým pohybem vysypeš na poškrábaný stolek, vrazíš prázdný košík do bufetu, kde už čeká netrpělivá ruka třímající tvůj kelímek, ze kterého stoupá pára. Je plný tekutiny barvy čaje. Voní divně. Piješ tekutinu, jíš chleba. Sousto ti narůstá v ústech. Snídáš.

6.20 Je po snídani. Čas přestává ubíhat. Nevleče se.…