Byl to skutečný zázrak

Některým návštěvníkům pražské kavárny Vesmírna to možná ani nedojde. Právě tady za pultem trénují lidé s mentálním postižením umění prosadit se v běžném životě. Na cestě jim právě teď pomáhá i kampaň, která místní firmy upozorňuje na to, že pro ně mohou znamenat nečekaný benefit. Za oběma akcemi stojí sdružení Máme otevřeno?. A příběh bývalé herečky Hany Müllerové, která patří k jeho klíčovým zaměstnancům, může sloužit jako potvrzení předpokladu, že pokud nechybí odvaha, lze toho v životě změnit opravdu hodně.

Začínala jste jako herečka, ale ve třiceti jste s přáteli vložila všechnu energii do založení alternativní školy. Po pár letech jste projekt opustila a odstartovala jinde. Dvě děti na krku a změny zaběhnutého modelu existence, jak jste to snášela?

Byla to nutnost. Nechci se smiřovat s ničím, co mi úplně nesedí. Pořád se ptám, kde je moje místo a co mohu skutečně ovlivnit. Vydat se jinudy, než je zvykem, může být riskantní, někdy nebezpečné, ale člověka to vždycky obohatí.

Anebo taky narazí.

S tím musíte počítat. Když mě něco napadlo a byla jsem přesvědčená, že to pro mě nebo mé okolí má pozitivní smysl, vždy jsem to udělala. Nesnáším takové to reptání, že to udělat nejde nebo že se to musí dělat stejně jako ostatní. To, že má člověk bořit tabu, zkoušet nevyzkoušené, mě naučilo už v mládí HaDivadlo. Byla to pro začátek…