Básně pro trpělivé čtenáře

Bohumil Nuska (1932) je autor zásadně nepřizpůsobivý: ani vzdáleně se nikdy neohlíží na dobový politický diktát, čtenářskou poptávku či očekávání, naopak jde programově proti nim. Když psát poezii, proč si nevyzkoušet lyrickou formu 19. století? Právě taková je jeho nejnovější sbírka Podzimy a jara.

„Umění je hrou o svět a hrou o světě, návratem a hledáním podstat, smyslů, zavaleného, hledáním řádu,“ napsal Nuska už ve svojí prvotině Hledání uzlu (1967), sbírce pozoruhodných experimentálních próz. Celá jeho tvorba – která se po roce 1968 musela na dvacet let rozloučit s možností publikace – vychází z principu hry, která ale není hrou postmoderně nezávaznou, ale hrou doopravdy.

Kouzlo starobylosti

Doktor filozofie a docent estetiky těží ve svých dílech ze subtilní a rafinované práce s bohatým jazykem. Nuska invenčně využívá postupy tragikomiky, grotesky, naturalistické exprese a propojuje je s dokonale zvládnutou věcností. Má schopnost anatomicky přesného pohledu do nitra předmětů a fenoménů. K jeho knihám neodmyslitelně patří i spontánní výtvarné skici, „samokresby“, a také „novoslůvka“ – osobité zvukomalebné neologismy. Přitahuje ho zvláště napětí mezi absolutní vážností a hříčkou, řádem a náhodou. Táže se po vztahu vůle, osudu a samopohybu v lidských životech a dospívá k pojetí hry jako…