Sex a předsudky

Smutek z aktuální zprávy, že se v české distribuci neobjeví výborný film o Bobu Dylanovi I´m Not There, mohou fanoušci režiséra Todda Haynese zahnat tím, že si v televizi nenechají uniknout jeho předchozí snímek Daleko do nebe (2002). Jeden z nejoriginálnějších tvůrců současnosti v něm dokonale napodobil stylistické postupy amerických melodramat padesátých let.

Výprava, kostýmy, dekorace, hudba i úvodní a závěrečné titulky jako by vypadly z nějakého filmu Douglase Sirka. Tenhle německý rodák se ve své době nedočkal většího uznání. Až v sedmdesátých letech kritika objevila v jeho snímcích výsostnou filmařinu a ve zdánlivě banálních zápletkách ukrytou sofistikovanou analýzu společenských stereotypů a předsudků. Haynesův snímek už názvem odkazuje na Sirkovu romanci All That Heaven Allows (1955), anabázi zabezpečené vdovy z vyšší střední třídy, která se k nelibosti okolí zaplete s mladším zahradníkem. Haynes příběh do jisté míry převzal, doplnil ho však o motivy, které se v páté dekádě v hollywoodském filmu otevřeně objevit nemohly. Jsou jimi homosexualita a xenofobie. Douglas Sirk by měl radost.

Cathy (Julianne Mooreová) a Frank (Dennis Quaid) Whitakerovi vypadají jako dokonalý pár. Úspěšný podnikatel a jeho chápavá partnerka, starající ve velkém domě o dvě krásné, poslušné děti. Jenže z téhle křiklavě barevné technicolorové nádhery, jako vystřižené z magazínových reklam padesátých let, už od počátku mrazí. Je něco shnilého pod povrchem tohoto zdánlivě vzorového, šťastného manželství. Pod skořápkou každodenního pokrytectví se pomalu klubou na povrch potlačované sexuální tenze. Frank je gay, a když ho jednou Cathy přistihne v jeho kanceláři s jiným mužem, rozhodne se svou „nemoc“ léčit.

A Cathy spáchá hřích v očích předměstské komunity snad ještě větší. Postupně ji začne přitahovat černošský zahradník Raymond (Dennis Haysbert). S překvapením zjišťuje, že tenhle sečtělý, vzdělaný a kultivovaný vdovec, otec desetileté holčičky, je jediným člověkem ve svém okolí, kterému se může svěřovat se svými strachy nebo touhami. Jenže píší se padesátá léta. Jejich vzájemná náklonnost nemá v bigotním prostředí šanci dojít naplnění.

Režisér je jedním z předních představitelů vlny nezávislých filmařů, pro niž se v první polovině devadesátých let ujalo označení „new queer cinema“ a která prozkoumávala problematiku sexuální identity. Vášněmi zmítané postavy vykresluje se sžíravou ironií blížící se karikatuře. Přesto, anebo právě proto, přináší film velmi silnou katarzi. Daleko od nebe není pouhou brilantně natočenou retromanýrou. Výjimečná forma se snoubí se stále naléhavým obsahem. Netolerance k jinakosti a přirozená lidská tendence ke stádnosti jsou bohužel věčnými tématy. A o tomhle melodramatu by se daly psát diplomové práce. Jeho postavy mají možná daleko do nebe, ale Todd Haynes se tímto snímkem přiblížil nebi filmovému.

Daleko do nebe,

ČT 1, 29. 3., 15.35