Proti velké trojce

Tu obrazovku kolemjdoucí na rušné ulici v Cambridgi ve státě Massachusetts většinou míjejí bez povšimnutí. Přitom je umístěna za sklem moderní budovy výzkumného ústavu Broad Institute a obrácená do ulice tak, aby na ni bylo zvenčí dobře vidět. V mnoha řádcích pod sebou se přes ni řítí různobarevná písmena A, C, G a T. Každou minutu jich přibude zhruba 1300. Je to genetická informace slona afrického, záznam činnosti jednoho přístroje na čtení dědičné informace – jednoho z přibližně sto padesáti, které se v Broad Institute nacházejí.

Slon rozložený na prvočinitele provokuje k zamyšlení. V nekonečném řetězu písmen vidí obrovského tvora z afrických savan jen člověk nadaný notnou dávkou představivosti. Nehrozí podobná ztráta perspektivy častěji, zvláště přemýšlíme-li o biomedicínském výzkumu? Není celý Broad Institute určitým symbolem snahy porozumět těm nejmenším detailům, aniž bychom se ohlíželi na širší souvislosti?

Vědci z Cambridge nečtou jen DNA slona; mapují „základní konstrukční plán“ řady organismů, aby pochopili, jak živá příroda funguje. Jedním z mnoha cílů tohoto snažení je obrana proti některým infekčním nemocem sužujícím lidstvo, zvláště tu jeho část, jež se narodila v rozvojových zemích. Takzvaná „velká trojka“ infekčních chorob, tedy AIDS, malárie a tuberkulóza, představuje z vědeckého hlediska nečekaně obtížný problém, a ten nejmodernější…