Proč se musí studenti v mezidobí mezi jednotlivými stupni studia hlásit na pracovním úřadě?

S rozdělením studia na několik stupňů (bakalář, magistr, postgraduant) dochází ke kuriózní situaci: když student v červnu končí, tak až do nástupu do dalšího stupně v říjnu je technicky vzato nezaměstnaný. Musí se hlásit na pracovním úřadě, popř. si sám platit zdravotní a sociální pojištění. Přitom studenti často ani žádnou změnu nezažívají a dál pracují ve škole na své diplomové práci.

Výklad statusu studenta prý navíc není jednotný a je posuzován různými pracovními úřady různě. Výsledek tohoto stavu je ten, že studenti, aby se uvedeným nepříjemnostem vyhnuli, k nelibosti školy odkládají hromadně ukončení studia na podzimní termín. Řeší se nějak tato systémová závada?

A. Markoš, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy

Ptali jsme se Josefa Beneše, ředitele odboru vysokých škol MŠMT:

Podle Josefa Beneše řeší situaci studentů, kteří ukončili jeden stupeň studia a budou pokračovat v dalším, zákon o státní sociální podpoře (117/1995 Sb.).

Pokud student složil například bakalářské zkoušky a zároveň má nastoupit na navazující magisterské studium, je v mezidobí stále považován za studenta, tedy za člověka, který se slovy zákona „soustavně připravuje na budoucí povolání na vysoké škole“. Takový člověk nemusí platit zdravotní pojištění, doba se mu započítává do sociálního pojištění, není považován za nezaměstnaného.

Zákon ale stanovuje pro toto mezidobí přesnou lhůtu: je to nejdéle doba tří kalendářních měsíců, které následují po měsíci, v němž student ukončil úspěšným složením zkoušek studium na vysoké škole (§ 14, odst. 2, písm. c). Pokud tedy student ukončil školu v červnu a nastupuje opět v říjnu, nemá problém.

Často se ale stává, že odstup mezi navazujícími stupni studia je delší než tři měsíce – podle toho, jak mají školy nastavenou délku svých studijních programů. „Někde se třeba bakalářský program studuje tři a půl roku, studenti složí zkoušky v lednu a potom musí půl roku čekat, než nastoupí na magistra,“ říká Josef Beneš. Potom studentovi nezbývá než si najít práci nebo se přihlásit na pracovní úřad jako nezaměstnaný.

Ministerstvo to ale podle Josefa Beneše za chybu v systému nepovažuje, odpovědnost podle něj leží na jednotlivých vysokých školách. „O délce studijních programů a návaznosti mezi stupni studia rozhoduje každá škola podle své potřeby. Když škola systém upraví tak, že je to pro studenty nevýhodné, je to její věc,“ říká. „Ministerstvo v tom školám nemůže nic nařizovat.“