Fandit slabšímu

To, že se sázka na střední proud stane volbou proti proudu, mě nenapadlo. Jenže Hillary Clintonová dnes už dávno nefrčí. Nejen mezi intelektuální demokratickou elitou v USA, ale ani mezi fanoušky amerických demokratů tady v Amsterdamu.

Jako tisíce místních, i já jsem měla před pár týdny nařízený budík na čtvrtou ráno. Abych na CNN stihla první výsledky primárek z Texasu a Ohia a mohla si oddechnout, že Hillary v obou státech vítězí a jejím prezidentským šancím tak ještě není konec.

Jenže i tak přinejlepším jenom dýchá Baracku Obamovi na záda a bez přízně superdelegátů je na srpnovém nominačním sjezdu své strany odepsaná. Jediné opravdu oddané příznivce má mezi lidmi bez vzdělání, starými ženami a přistěhovalci z Latinské Ameriky. I feministky k ní dost ochladly, protože s sebou všude na mítinky vodila Billa, což pro ženskou emancipaci není příliš dobrá vizitka. Hillary zkrátka chybí Barackovo charisma, jeho dar nadchnout.

Když se zamýšlím nad tím, proč vlastně Hillary fandit, do určité míry jistě kvůli zavilosti, kterou u některých vyvolává. A to se přitom tak snaží si lidi získat. Jenže mládí se nenahoní a bezprostřednost, zdá se, taky ne.

Bude to znít banálně, ale že je Hillary žena, pro mě hraje nepochybně také svoji roli. Ženám totiž fandím z principu. A starším ženám zvlášť. Ženám, kterým podsouvají, že jdou bez okolků přes mrtvoly, jak někteří říkají o Hillary. Žena s velkými ambicemi má zkrátka zaděláno na problém. Zvlášť když to není žádná světice, ale oportunistka jako všichni ostatní.

Prý by to nebyla opravdová změna, kdyby se Bushovi s Clintonovými jenom vystřídali a jelo se dál. Ti z demokratů, co Hillary Bílý dům nepřejí, by ho chtěli vygruntovat od základů. Oválnou pracovnu důkladně provětrat a začít jinak, znova a radostněji. Když je Barack navíc takový sympaťák…

To jistě je, ale na rozdíl od Hillary si může klidně pár let počkat. Kdyby byl větší džentlmen, přišel by na to sám. Takhle mu to bude muset Hillary pracně vysvětlit a použít při tom i pár podpásovek. Už jich pár padlo. Například jedovatá poznámka o tom, že kdyby byl Barack běloch, takovou euforii by nevzbudil. Hillary prostě teče do bot, a tak se chytá stébel. Možná se jen příliš okoukala. Jenže ono i to stále stejné mladistvé charisma bude časem taky pěkná nuda. Ale než to lidem dojde, může už být pro Hillary pozdě.

Petra Hůlová

Autorka je spisovatelka.

Příští týden píše Jiří Kratochvil.