A všechno bude zadarmo

Jednačtyřicetiletá Monika, zdvořilá dáma, pracuje v Budapešti pro firmu, která podniká ve zdravotnictví. Mezi její úkoly patří telefonický průzkum trhu. V poslední pracovní den před celostátním referendem, které se konalo 9. března a týkalo se také zdravotnictví, telefonovala zákazníkům. Přibližně každý pátý oslovený na ni místo pozdravu zakřičel. Nálada byla tak napjatá, že sebemenší zmínka o zdravotnictví stačila k výbuchu emocí. „Lidem přeskočilo,“ shrnula vše Monika.

Referendum, které podpořila pravicová opoziční strana Fidesz, se totiž týkalo výjimečného tématu – voliči přímo rozhodovali o platbách u lékaře ve výši 300 forintů (asi 30 Kč), o stejně vysokém poplatku za každý den strávený v nemocnici a o ročním školném ve výši kolem 10 000 Kč, které má posílit státní dotace na vysokoškolské studium.

Toto je konec tzv. třetí Maďarské republiky, alespoň tak, jak ji známe. Když na přelomu let 1989 a 1990 vznikla, mezi její hlavní priority patřilo vytvoření koncepce akceschopné zastupitelské demokracie – vlády s pevnou parlamentní podporou. Kdyby totiž lid vládl přímo referendy, výsledkem by byl podivný stát obrovské protireformní většiny. Přesně tímto směrem teď Maďarsko vykročilo – Fidesz už totiž navrhuje další referendum, tentokráte proti vstupu soukromého kapitálu do zdravotních pojišťoven.

Drtivý výsledek

Překvapením březnového referenda nebyl samotný výsledek, ale jeho drtivost …