Pohádka o Janu Nepomuckém

Dne 20. března 1393 skončil ve Vltavě pražský generální vikář Johánek z Pomuku, známý jako Jan Nepomucký. Jeho jméno a socha s hvězdami kolem kněžského klobouku jsou po staletí neodmyslitelně spjaté s českou krajinou a barokními městy. Nepomucenské legendy lidé cítí jako kus domova, ať už jsou katolíci nebo nevěřící. Přitom světcova závratná posmrtná kariéra je především tragikomický paradox středoevropských dějin.

Středověké kočkování

Datum Nepomukova narození neznáme. Jeho rodišti se v té době říkalo Pomuk i Nepomuk a jeho otec tam byl rychtářem. Johánek se pilně učil v cisterciáckém klášteře a v roce 1369 byl notářem a měl také kněžské svěcení. Zachované dokumenty podávají obraz poctivého, schopného, ale celkem nevýrazného úředníka a kněze s umírněnými konzervativními názory. Reformace Johánka nezajímala, jenže její dějiny kolem něj rozehrály zvláštní hru. Nejprve morová rána roku 1380 zkosila řadu církevních úředníků, a tak se stal farářem u Svatého Havla na Starém Městě. V Praze začal studovat práva a studium dokončil v italské Padově. Roku 1389 už jako generální vikář zastupoval arcibiskupa Jana z Jenštejna. Stal se z něj důležitý a poměrně movitý člověk, vyhledávaný právník a kontrolor pražského kněžstva.

Jenže Jan z Jenštejna byl roky v hlubokém sporu s králem Václavem IV. Na začátku konfliktu stál spor o…