Je mi z toho nevolno
Václav Bělohradský (1944) říká, že by svou nejnovější knihu nejraději nazval Společnost šouflu. Slovo „šoufl“ totiž vystihuje jeho pocit mnohem lépe než spisovné „nevolnost“. Bohužel ale „šoufl“ není podstatným jménem a v příslušné vazbě ho nelze použít, aniž by název ztratil na estetičnosti.
Václav Bělohradský (1944) říká, že by svou nejnovější knihu nejraději nazval Společnost šouflu. Slovo „šoufl“ totiž vystihuje jeho pocit mnohem lépe než spisovné „nevolnost“. Bohužel ale „šoufl“ není podstatným jménem a v příslušné vazbě ho nelze použít, aniž by název ztratil na estetičnosti. Musíme se tak spokojit s poněkud usedlejším titulem knihy Společnost nevolnosti - eseje z pozdější doby. Podle svého zvyku do ní Bělohradský shromáždil publikované texty z několika minulých let, tentokrát se jedná o statě otištěné v deníku Právo.
Meze podvratnosti
Refrénem předmluvy, jakéhosi výčtu všech nešvarů soudobé společnosti, které lezou Bělohradskému krkem, je věta: „Je mi z toho nevolno.“ Ostatně, předmluva a doslov jsou na knize možná těmi nejlepšími kousky. Bělohradskému se tu ve výživné zkratce podařilo shrnout a definovat své základní postoje a jejich východiska. Vyznává se: „Filosofie v mém pohledu není hledání nějaké formule, kterou by všichni lidé měli znát, aby žili podle Pravdy, Krásy a Dobra. Je to spíše vynalézavé, podvratné, žádnou metodu či normu nerespektující vystupování ve veřejném prostoru, které narušuje ritualizované a epistemologickou policií střežené pravdy o tom, co je důležité pro celek společnosti.“
Tento přístup k filozofii nepochybně dráždí mnohé z jeho…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu