Fetiše a fakty

Fetiš je slovo portugalského původu. Označuje bůžka zhotoveného lidskýma rukama, jaké Portugalci dováželi třeba z Mosambiku. Slovní základ je latinský a poněkud překvapivě se objevuje ve slově „fakt“ či spíš „fact“. Nejlépe si fakt v původním významu umíme představit jako něco, co vychází z továrny („factory“) či ještě spíš z manufaktury. Etymologicky tedy fakt není nějaká pravda, je to „udělávka“, něco vykoumaného a uměle vytvořeného. V okamžiku, kdy „dojde na fakty“, je třeba se mít na pozoru, protože za nejbližším rohem na nás číhá rodná sestru faktu, tedy manipulace, rukodělný pohyb směřující bez ohledu na naši vůli nějakým jiným směrem.

Obtížně tuto skutečnost rozpoznáváme, když se fakty ohání nějaká skupina nebo politická strana, pro kterou se předem vybraný soubor faktů stává fetišismem. Řekneme-li, že něco je nevyvratitelný fakt, dáváme vlastně najevo, že také existují vyvratitelné fakty, a jazyk sám ukáže celou záležitost ve správném světle.

Fetiš, dřevěný bůh, musí být jednoduchý. V egyptských hrobkách nalézáme soubory pomocných figurek, tzv. vešebtů, ale skoro nikdy o nich nehovoříme jako o fetiších, právě proto, že za nimi stojí propracovaný náboženský systém. S fetišem zacházíme tím nejjednodušším způsobem – podplácíme jej obětinami, chováme se k němu opatrně a věříme, že když trochu dáme, ještě víc dostaneme.

Řada černošských fetišů nějak souvisí s plodností. Její archaické pojetí je široké a týká se polí, krav a synů. Je to síla zmnožení potravy spíš než jenom smyslový zážitek. Africké masky obdivoval Picasso i Matisse a také se promítly do počátku moderního umění. Bůžky plodnosti si o něco později oblíbili surrealisté, protože souviseli s příšerami snu a Sigmundem Freudem.

Mají-li fakty a fetiše společný základ, lze se vůbec dobrat nějaké pravdy o světě? Obecná zkušenost ukazuje, že když dva svědci popíší třeba volbu prezidenta republiky a použijí přitom stejné fakty, jedna zpráva může být víceméně pravdivá a druhá víceméně lživá. Fakty jsou fetiše jednoduchých, protože uvážliví je nejenom ověřují, ale hlavně hledají, kam patří a s čím souvisí. Nějaká přibližná verze pravdy by pak nespočívala v prověření jednoho bůžka, ale v uspořádání celého lodního nákladu fetišů, které bouře zpřeházela v podpalubí portugalské galeony kus cesty za mysem Dobré naděje.

Příští týden píše Pavel Jungwirth