Dost nezvyklá návštěva
Když člověk prochází kolem portrétů těch podivných tvorů vystavených v olomoucké Galerii Caesar, do síně doléhá z kuchyně sousední restaurace monotónní cinkání talířů a příborů. Při pohledu na znepokojivá díla Renáty Drábkové (1969) je to uklidňující zvuk: dokazuje, že se návštěvník ještě stále pohybuje v dobře známém světě.
Vidí je prý, jen když maluje. A i tehdy se před ní vynořují jen jejich nezřetelné obrysy. Levitující embrya, halucinogenně deformovaní zajíci, hroši a ještěrky, meditující bytosti s vodnatými obličeji. Když člověk prochází kolem portrétů těch podivných tvorů vystavených v olomoucké Galerii Caesar, do síně doléhá z kuchyně sousední restaurace monotónní cinkání talířů a příborů. Při pohledu na znepokojivá díla Renáty Drábkové (1969) je to uklidňující zvuk: dokazuje, že se návštěvník ještě stále pohybuje v dobře známém světě.
Něco projede rukou
Po zhlédnutí obrazů Renaty Drábkové by se dal čekat mnohem výstřednější autor. Na rusovlasé malířce však na první pohled nic neprozrazuje, že před vámi stojí žena, jež pravidelně nahlíží do jiných sfér. O své tvorbě mluví uvážlivě a klidně, a to i tehdy, kdy se dotkne témat, nad kterými zůstává rozum stát. Svou schopnost vidět netušené věci v sobě objevila při studiích scénografie na DAMU. Věnovala se pravidelným meditacím podle učení indického guru Osha, tři měsíce strávila sama v Indii. „Snažila jsem se vyladit, věnovat se jen svým, a ne divadelním pocitům.“
Z podvědomí se jí začaly vynořovat první výjevy, stopy elementární energie, fantaskní flóry i fauny. Když se je pokusila přenést na plátno, zprvu jí prý kladlo odpor. Na škole ji totiž naučili výtvarné techniky, tady se však musela spoléhat…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
