Zůstáváme stranou

Pohlédneme-li na dějiny Ruska posledních dvou staletí, spatříme mimo jiné vytrvalou snahu vybudovat impérium. Jak vypadá takové úsilí v dnešním světě? Stačí udržovat okolní státy v dvojí závislosti: na ruských fosilních palivech, a až začnou docházet, pak také na elektřině z nových jaderných elektráren. Těch chce Rusko postavit nejméně deset a vyrobenou energii hodlá vyvážet.

Česká republika má v současné době poměrně výsadní postavení, protože přes ni proudí zhruba 40 % plynu směřujícího do Německa. Kdyby plynovody vedly jinudy, poklesl by i náš vliv na evropskou ekonomiku.

Kudy ale povedou ropovody a plynovody za deset či dvacet let? Energetická koncepce Ruské federace je v tomto ohledu zcela přímočará. Požaduje omezit tranzitní závislost na třech nespolehlivých a ruské kontrole se postupně vymykajících zemích – na Bělorusku, Ukrajině a Polsku. Ruské plány se týkají i České republiky, protože běloruské a ukrajinské větve v současnosti pokračují přes Slovensko k nám a dál na západ.

V budoucnu se má mapa cévního řečiště plynovodů výrazně proměnit. Jedna trasa, tzv. Nord Stream, by vedla po dně Baltského moře do Německa, a přímo by tedy propojovala dvě země, které, jak si všiml již filozof N. Berďajev, měly v dějinách obvykle silně nadstandardní vztahy – mužné Německo a matku Rus. Druhý plynovod již vede přes neklidný, ale vůči Rusku spřátelený Balkán a stačí jej…