Nechte si jen trenýrky

Na škále trapnosti tomuto výjevu patří hodně vysoká příčka. Muž je vysvlečený do plátěných trenýrek s barevným vzorem, původně bílého, nyní sepraného tílka a vytahaných červených ponožek. V tak choulostivé situaci k nám radši stojí zády a ruce si rozpačitě zakládá na břiše.

Michal Pěchouček (1973) je výtvarník, který zbožňuje tajemství. Kdyby nefotografoval, netočil filmy, nemaloval a nevytvářel instalace, možná by psal detektivky. Čtenářovou nevýhodou by ovšem bylo, že by mu nikdy neprozradil, kdo zločin spáchal, dokonce by mu nejspíš zatajil i samotnou podstatu onoho provinění. Bavil by se jeho pochybnostmi a nechal by ho tápat. Také na jeho nové výstavě v Galerii Jiří Švestka s názvem Screen je víc záhad než jistot. Možná ten muž na obraze čeká na lékařské vyšetření, možná na milenku, možná na odvodní komisi. Nepochybné je pouze to, že u toho vypadá velmi trapně.

Vzpomínka na Máchovo jezero

Když dostal Pěchouček před pěti lety Cenu Jindřicha Chalupeckého, ve výstavním finále soutěže tehdy vystavil malby. Od té doby se malování spíš vyhýbá, vyjadřuje se hlavně pomocí videí. Teď se sice vrátil k obrazům, nevznikly ale za pomoci barev a štětce, nýbrž nití a textilu. Přes plátna napnutá na rámech natáhl nesčetně metrů černých a bílých nití, které tak vytvářejí pruhovaný vzor připomínající plážový paraván. Na něj pak Pěchouček našil látky, které dávají…