Kniha je zázrak

„Knížky by se měly nejenom číst, ale mělo by se k nim i čichat,“ říká Vladimír Korouš (1952), když rozsvítí nad svým královstvím. Nad pražskou Karmelitskou ulicí visí zubaté zimní slunce, je časné ráno a do tváře štípe mrazivý vzduch. V místnosti je však příjemně vytopeno. Mimo nejasné vizuální vjemy návštěvníka okamžitě ovane nezaměnitelná vůně starého papíru, plátěných a kožených vazeb, tiskárenské černě, letitých novin, zežloutlých fotografií. Titěrná ulička v obchodě je obestavěná hradbami knih, foliantů, ve škatulích na stolech se vrství periodika, pohlednice, fotografie. „Antikvariát, to je putování časem a zároveň jistý druh archeologického dobrodružství,“ prohodí dobře naladěný padesátník a dodá: „A taky je to malá kulturní instituce, která obohacuje a současně zachovává pestrost města, svým způsobem připomíná minulost, že tu nejsme pouze my a teď. Není to zkrátka klasický obchod nebo McDonald.“

Podobných podniků je jen v hlavním městě třiapadesát, po republice je jich další šedesátka.

Večery pod lampou

Některé české antikvariáty mají svou letitou historii, jiné vznikly nedávno. Na jedné straně jsou to specializované a luxusně vyhlížející obchody s drahou grafikou, starými tisky, hudebninami, notovými záznamy, bibliofiliemi, mapami, kde desetitisíce korun utrácejí zahraniční turisté a…