Bravurní obhajoba pošetilosti
Do Hradce Králové vtrhlo opravdu soudobé divadlo. Při představení Já, Don Quijote de la Mancha, které mělo minulý týden svou světovou premiéru, jsme svědky náročné práce s textem, tělem, prostorem, světlem a zvukem. Hru napsal José Manuel Cano Lopez (1956), francouzský režisér, dramatik a scénograf španělského původu.
Do Hradce Králové vtrhlo opravdu soudobé divadlo. Při představení Já, Don Quijote de la Mancha, které mělo minulý týden svou světovou premiéru, jsme svědky náročné práce s textem, tělem, prostorem, světlem a zvukem. Hru napsal José Manuel Cano Lopez (1956), francouzský režisér, dramatik a scénograf španělského původu. Ve Francii má vlastní divadelní společnost, která sídlí na zámku Plessis-La Riche na Loiře. Pro české divadlo se nadchl už před lety a v dramaturgyni a překladatelce Klicperova divadla Lucii Němečkové našel blízkou spolupracovnici a spojnici mezi Francií a Českem.
Don Quijote je jeho první zkušeností s českým souborem a tvrdí, že byla výborná. Je to ostatně vidět: herci i režisér během představení využívají všech dostupných výrazových prostředků.
Mlhy nad mořskou plání
Děj hry se odehrává v roce 1934 a zároveň i dnes. Stejně jako lidé mezi světovými válkami totiž můžeme mít pocit, že se pohybujeme ve vzduchoprázdnu: starý svět leží v troskách a nový se ještě nevyloupl z chaosu. Cano Lopezův text je volně založen na lodním deníku Thomase Manna, který si vedl při první cestě do Ameriky. Dále stojí na Cervantesově románu a použity jsou tu i další úryvky z klasických děl: monolog Ofélie, Elvíry z Dona Juana, Goethovy Markétky nebo Marie z Büchnerova Vojcka.
Místem děje je loď Volendam, plující deset dnů ze…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu