Řeči v komůrkách

Pavel Kosatík

(1962) je historik. Mezi jeho nejznámější knihy patří Jan Masaryk: pravdivý příběh, „Ústně více“ – Šestatřicátníci či Ferdinand Peroutka, pozdější život (1938–1978), za kterou získal Cenu Toma Stopparda a Cenu Nadace Český literární fond za nejlepší knihu roku 2001.

Trávím život s diktafonem v ruce, k mé práci patří klást otázky, nahrávat odpovědi a přemýšlet o nich. Je to už hodně let, kdy jsem si všiml pro mě zvláštního jevu – a jsem si jist, že kolegové publicisté, orální historici a jiní tazatelé to mnohokrát zažili také: člověk před vámi, který až do té doby živě a zaujatě mluvil o nějakém osobním tématu, najednou ztiší hlas, zatváří se velmi vážně a oznámí vám, že odteď bude mluvit o podstatě věci a chce ji říct jen vám. Diktafon je vypnut, přichází čas naslouchat tajné pravdě.

Dávkování pravdy

Bývaly doby, kdy jsem se podobným jednáním cítil polichocen, pokládal jsem je za projev důvěry. Až mnohem později jsem pochopil, že kdo těm druhým „pravdy“ takto strategicky dávkuje, má velmi malou naději, že o sobě kdy řekne něco podstatného. Nemyslím „prozradí“; mám na mysli „sdělí“.

Co mohlo hypoteticky obstát jako téma, o kterém si může něco myslet celý vesmír, se vtlačí do koutku. Když do něho nahlédneme, spatříme v něm dva spiklence, samotné proti…