Proč jsou navyšovány příjmy ministerstev?

Chtěl bych se zeptat pana ministra financí, proč neustále navyšuje příjmy ministerstev, a přitom hledá složitě úspory v rozpočtu, když si ministerstva každý rok pravidelně uloží na svá rezervní konta 20 miliard korun? Nestálo by za to omezit jejich příjmy, které jsou jim v současnosti pravidelně navyšovány, ačkoli evidentně nejsou schopna je utratit? Kolik teď mají vlastně ministerstva uložena na svých rezervních fondech?

Petr Hamáček

Ptali jsme se mluvčího ministerstva financí Ondřeje Jakoba, bývalého ministra financí Jiřího Rusnoka a čerpali jsme i z našich dřívějších článků.

V rezervních fondech zdejších ministerstev momentálně leží 96 miliard korun. Je to důsledek změny, která ze začátku vypadala slibně. Do roku 2003 totiž každé ministerstvo mělo vyčleněné peníze jenom na jeden rok. Co se neutratilo, to musel resort vrátit státu a při přípravě dalšího rozpočtu dostal méně, protože se soudilo, že ty peníze nepotřebuje. Důsledek byl zničující. Do konce roku každé ministerstvo jako o závod utrácelo peníze i na nesmyslné projekty, jen aby příště nedostalo méně. Špidlova vláda tohle změnila a dala možnost resortům převést si uspořené peníze do dalších let. Ale místo, aby se zamezilo předvánočnímu plýtvání a peníze se daly v pravý čas na rozumné projekty, začaly rozpočtové rezervy bobtnat do obludných rozměrů.

Samozřejmě něco z tohoto balíku skutečně nelze stihnout utratit hned – jde třeba o investiční projekty, na které se vyhlašují zdlouhavé veřejné soutěže, takže není divu, že se tahle administrativa za rok nestihne a přesune se na později. Část se také odkládá kvůli spolufinancování evropských projektů. Pak je tady ale nemalé procento (nikdo přesně neví jaké) peněz, které do téhle kategorie nepatří. Jak říká bývalý ministr financí Jiří Rusnok, ty si vládní úřady „ulévají“ na horší časy. „Ministerstva si udržují vatu v rozpočtech, protože nikdo neví, jestli nepřijdou úsporné balíčky a resort nebude muset ve svých výdajích škrtat.“ Podle Rusnoka si úřady takhle také vylepšují platy svých zaměstnanců.

Otázka, proč tedy neomezit příjmy ministerstev, je namístě. Ministerstvo financí slibuje, že s tím něco udělá: bude prý chtít při sestavování příštích rozpočtů po resortech přesná vysvětlení, proč chtějí tolik a tolik prostředků, když si do rezervních fondů uložily tolik a tolik peněz.

Hlavní slabinou přípravy českého rozpočtu nejsou ani tak pravidla pro převádění nebo nepřevádění rozpočtových rezerv, ale jeho samotné nastavení. Jak Respekt psal minulý rok (č. 16), v Česku se schvalují peníze do kapitol, jako je ministerstvo školství nebo ministerstvo zdravotnictví, kdežto ve Velké Británii, skandinávských zemích, či sousedním Slovensku se jedná o projekty, jako je třeba zvyšování vzdělanosti. Na nich se podílí několik resortů najednou. Pak se z rozpočtu neplatí instituce, ale práce, kterou odvede. Zdejší kabinet si sice stanovil jakési tříleté výdajové plány, ve kterých si stanovuje stropy, které by neměl v následujících letech překročit. V Česku platí už čtyři roky, zatím je však žádná vláda nedodržela.