Překroucená víza

Příběhy se dají vyprávět různě. Můžete třeba prohlásit, že česká vláda premiéra Mirka Topolánka navzdory hanebným obstrukcím Evropské unie splnila sen mnoha generací Čechů a dokázala konečně vyjednat zrušení amerických víz, tohoto symbolu druhořadého postavení Česka v Evropě. Nebo můžete říci, že se americká vláda rozhodla odměnou za umístění části svého obranného systému na našem území o něco zjednodušit proceduru, v níž se rozhoduje, které české turisty vpustí do Spojených států. Záleží na tom, na koho se obracíte a co přesně chcete svým posluchačům sdělit. V politické hantýrce se tomu říká „spin“, neboli po česku překrucování.

Český premiér a jeho dva vládní spolustraníci Alexandr Vondra a Ivan Langer minulý týden předvedli ukázkový příklad takového překrucování. Pokud je v memorandu podepsaném minulý týden ve Washingtonu skutečně obsaženo splnění snu několika generací, jak nám pan premiér vzkázal, máme my Češi zvláštní vize. Přesně vzato toužíme již několik pokolení po zrušení dvoustránkového dotazníku DS 156 a jednostránkového DS 157, zrušení správního poplatku 2227 Kč a ještě dalšího, menšího za telefon a kurýra. To jsou totiž procesní kroky, jejichž zrušení Topolánek v Americe vyjednal. Vloni je podstoupilo 32 000 Čechů, z toho zhruba 6 % neúspěšně.

Napříště bude všechno jinak. Dotazník o dosud neoznámené délce a s dosud neodhalenými požadavky na osobní data bude možné vyplnit po internetu a zadarmo. Následovat bude čekání, stejně jako dříve. Může přijít i pohovor na americké ambasádě a na americkém letišti bude stále čekat imigrační úředník s možností vrátit turistu šupem zpátky, pokud se mu na něm nebude něco zdát. A jedná se opravdu pouze o turisty – pro studenty, podnikatele nebo třeba diplomaty zůstává vše při starém.

Cena? Rozhádaná Unie, kterou Česko obešlo a ještě jí drze vynadalo. Otrávené předsedající Slovinsko, jež chystalo pečlivě jednání ministrů, aby se od Čechů dozvědělo, že na nic čekat nebudou. Pro Čechy do budoucna ještě menší ochota Bruselu vyjít mu v čemkoli vstříc.

Topolánek a jeho muži o sobě chtěli sdělit, že jsou nebojácní zastánci českých zájmů, že se nebojí Bruselu a že Brusel je velký škůdce. Místo toho o sobě ale řekli, že neumí nebo nechtějí rozlišit, co je pro Česko podstatné a co není. Prvotním zájmem Česka je silná a semknutá Unie, z členství v níž ostatně pramení nově nabytá česká prosperita. Zjednodušení byrokracie pro turisty je příjemné a samo o sobě chvályhodné. Skutečně důležité je ale tak maximálně pro politika, jemuž se propadají volební preference.