Meč a kříž
Všichni dávno víme, co je potřeba udělat pro demokracii v Rusku: překonat monopol státní moci a uvolnit prostor soukromé iniciativě.

Boris Paramonov
(1937) je esejista, literární vědec, autor několika knih. Působil také jako redaktor americké rozhlasové stanice Rádio Svoboda. Zabývá se vývojem ruské národní povahy a americko-ruskými vztahy. Žije v Moskvě. V poslední době mu knižně vyšly tři eseje o Erenburgovi, Pasternakovi a Cvětajevové.
Všichni dávno víme, co je potřeba udělat pro demokracii v Rusku: překonat monopol státní moci a uvolnit prostor soukromé iniciativě. Už jsme to jednou zkusili, jenže výsledkem byla anarchie. Došlo nejen k privatizaci státního vlastnictví, ale i k privatizaci moci, vlády se chopily soupeřící gangsterské klany. Na to bylo třeba reagovat a proti „zločineckému feudalismu“ se postavil stát jako „vertikála moci“. Fakt, že zmizela také demokracie, se nikoho příliš nedotkl. Demos, ten předpokládaný nositel suverenity, nehnul ani brvou.


Existuje teorie, podle níž náš sklon k despocii a k hypertrofii státu souvisí s obrovským územím Ruska, kde nebylo možno mírumilovnou cestou organizovat rozptýlené obyvatelstvo. Země neměla hranice, lidé měli vždycky kam odejít, usídlovali se na okrajích, v „ukrajině“. „Ukrajina“ je obrazem ruské svobody. Jenže tohle „tulácké Rusko“ se také lehce měnilo v anarchistickou zabijáckou sílu (jako byli kozáci) a ruská moc reagovala vždycky stejně, Putina nevyjímaje. Ruská země rodí dostředivé síly, je to téměř jako kosmický zákon, jinak…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu