Hračičkové z pískoviště
Někdo by řekl, že na ten okamžik čekali čtyřiadvacet let. Přesně tolik času uplynulo od celovečerního debutu bratrů Coenových Zbytečná krutost.
Někdo by řekl, že na ten okamžik čekali čtyřiadvacet let. Přesně tolik času uplynulo od celovečerního debutu bratrů Coenových Zbytečná krutost. Téměř čtvrtstoletí tedy trvalo, než jim Hollywood klekl k nohám. Jenže pak je vidíte při přebírání sošek Oscarů za adaptaci knihy Cormaca McCarthyho Tahle země není pro starý a chápete, že celou tuhle oficiální slávu berou s velkým přehledem.
Oba sice už překročili padesátku, ale pořád jsou to stejně excentričtí intelektuálští podivíni jako na začátku kariéry. Mladší Ethan se při děkovném proslovu omezil na jednoduché poděkování, o deset centimetrů vyšší a o tři roky starší Joel, vypadající jako mix Franka Zappy a basisty metalové kapely z osmdesátých let, poděkoval všem v auditoriu, že je nechali hrát si celou tu dobu „v koutku pískoviště“. Svatá pravda.
Během své úctyhodné tvůrčí dráhy se totiž neustále pohybují na okraji studiového systému. V Americe působí málo filmařů, kteří by o sobě mohli říci, že jejich snímky vypadají přesně tak, jak si je vysnili v hlavě. Coenové mezi ně patří. Na svém kontě mají dvanáct v podstatě nízkorozpočtových a nepříliš výdělečných filmů, nikdy se nemuseli uchýlit k jakémukoli uměleckému kompromisu, a přesto s nimi točí za minimální honorář největší hollywoodské hvězdy.
Prostě chodíte do práce
Výše zmíněná Joelova řeč na pódiu losangeleského divadla Kodak se…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu