Ekologický paradox

Dělám si názor na nás, na oteplování a na naše vlastní ekologické chování díky zvykům spjatým s počasím. K tomu mi pomohla i jedna loňská jihoamerická indiánská návštěva a její setkání s českým domorodcem. Lidi cestují když mají volno a je teplo. Vypraví-li se daleko, většinou tam panuje jiné nebo opačné počasí. Pocházím z oblasti s krátkou historií a bujnou přírodou, kde žijí údajně „přírodnější lidi“ v harmonii s prostředím. Harmonie, kterou prý Evropané již dávno ztratili. Pojem „přírodní lidi“ označuje lidi bez evropských parametrů kultury: různých umělecko-historických slohů v architektuře, klasické hudbě, malířství. Ale „přírodnější národy“ se zdají být zvědavé i na národy s tisíciletou kulturou a proto jejich majetnější příslušníci cestují sem. Tady pak tvrdí, že i oni mají na co být pyšní: na mohutné řeky, velké pohoří, široké pláže a džungle. Vytýkají nám stav naší přírody.

Loni byl u mě příslušník „přírodnějšího národa“. Vskutku vypadal jako ukázkový indián. Černé indiánské oči, dlouhé a husté indiánské vlasy, indiánská tmavá pleť. Jenže se oblékal evropsky a mluvil anglicky. Vzal jsem „svého“ indiána ke svým českým kamarádům aby poznal „kulturnější“ národ. Ale bez ohledu na kalendářově zimní čas byli mí čeští kamarádi domorodci buď na výletech nebo na chatách. Indián nechápal, kam lidi odcházejí víkend co víkend. Za přírodou, řekl jsem mu.

Rozdíl mezi námi a „nimi“ je, že jejich mnohomiliónová města jsou téměř útočiště před divokou přírodou. Jste-li tam mimo město, pak jste blízko nehostinné přírody. Nabídl jsem mu výlet mimo Prahu. Indián nechtěl a ukázal se být velmi městský tvor, neměl zájem o místní přírodu. Letěl sem přece za kulturou. Chtěl zůstat ve městě autora Proměny, kterou tvrdil, že četl, přestože jméno Řehoř Samsa mu bylo cizí. Asi „přírodnější národy“ mají špatnou paměť, protože jsou přírodní a příchazejí sem pamět získat. Nakonec se přece našel někdo, s kým jsem ho mohl seznámit. Ale i český domorodec ho pozval na výlet a potvrdil, že lidé tady rádi jezdí ven z města, neboť se jím stýská po přírodě. Nabyl jsem dojem, že i když nemáme panenskou přírodu už dávno, stejně ji každý víkend hledáme. Zřejmě je v nás stále cosi přírodního, cosi, co zakotvilo v našem vědomí o odchodu z ráje. Bohužel ti, kteří mají ráj za humnem, brzo uvidí, co je čeká, až velké dřevarské a těžebné korporace skončí ničení. Zdá se, že naše chování je v Evropě občas o něco rozumnější než u „přírodních národů“. Oni dnes do Evropy cestují za kulturou. Časem přijdou i za přírodou.

Autor je chilský spisovatel, žije a podniká v Praze.