Vítězové rozdělení
Náměstí SNP v Bratislavě na Silvestra 1992 skýtalo tento obraz: kolem panenky z umělé hmoty v krojované košilce a v dřevěné kolébce postával houf sudiček podivného vzezření s lahvemi v ruce.
Přínos tehdejšího rozdělení je dnes vidět na každém kroku.Náměstí SNP v Bratislavě na Silvestra 1992 skýtalo tento obraz: kolem panenky z umělé hmoty v krojované košilce a v dřevěné kolébce postával houf sudiček podivného vzezření s lahvemi v ruce. Svým způsobem byl ten obraz přesný. Porod Slovenské republiky byl opravdu tak ošklivý a nepřirozený, jak to nechtěně vyjádřila ta opilá parta nadšenců. Ale dějiny jsou někdy milosrdné a národům dávají navzdory jejich selháním další šanci. Češi a Slováci se jí chopili s takovou vervou, že po patnácti letech od rozpadu Československa jsou světu i sobě samým příkladem šťastného řešení etnických sporů.
Přínos tehdejšího rozdělení je dnes vidět na první pohled. Zmizela křeč ve vzájemných vztazích a zůstala náklonnost, zmizela nepřehledná, těžkopádná federace a zůstala silná, efektivní spolupráce dvou států uvnitř Evropské unie, zmizela ekonomická nerovnováha dvou států a zůstala jejich zdravá soutěživost a tak dále. Nutno ovšem dodat, že této kladné bilance – zejména na slovenské straně – dosáhla generace politických a společenských elit, které byly v roce 1992 ostře proti rozpadu státu. Historická logika zřejmě často sahá po paradoxních prostředcích.
Všechno má svou cenu
V okamžiku, kdy se úspěch experimentu jeví jako nesporný, je však také načase podívat se na cenu, kterou jsme za něj zaplatili. Když pomineme zjevné geopolitické ztráty z rozpadu silného…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu