Jaro přichází
V šedesátých letech se komunistická autorita pomalu drolila. Režim se neprojevoval jen demonstrací síly, ale také oprýskaným státním a komunálním šlendriánem. Agresivní symboly a rituály moci nedokonale zakrývaly všeobecný nedostatek ctností i zboží.
V šedesátých letech se komunistická autorita pomalu drolila. Režim se neprojevoval jen demonstrací síly, ale také oprýskaným státním a komunálním šlendriánem. Agresivní symboly a rituály moci nedokonale zakrývaly všeobecný nedostatek ctností i zboží. Mocenské pilíře režimu zůstávaly neotřeseny, společnost se však v tisíci drobnostech vzdalovala socialistickým ideálům i reáliím. Kultura se osvobozovala od ideologie a ideologii nahlodávali marxističtí revizionisté. V roce 1967 se bouřili spisovatelé a studenti, lidé nebyli spokojeni s nízkou životní úrovní, jež zaostávala za standardem západních sousedů.
Ve straně sílil nevyhraněný reformní proud, jehož přívržence spojovalo to, co nechtěli, nikoli promyšlený program. Za hlavní úkol považovali odstranění dlouholetého prvního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta republiky Antonína Novotného, Gottwaldova kumpána ze stalinských časů, muže nevalného intelektu, ale vycvičených mocenských instinktů, který by nejraději s jakoukoliv kritikou po leninsku zatočil. Novotný byl pro šedesátá léta tím, čím Husák a Jakeš pro léta osmdesátá – brzdou změn, jejichž potřebu cítili všichni včetně komunistů. V říjnu 1967 začaly urputné zákulisní boje o pozice, při nichž byl Novotný dotlačen k rezignaci a 5. ledna 1968 odstoupil z funkce prvního tajemníka ÚV KSČ. Na jeho místo byl zvolen jako kompromisní kandidát v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu