Dopisy

Zapomenuté meziválečné arcidílo

Respekt 50/07

Těžkopádný styl

Nejsem pravidelným čtenářem Respektu, velkým čtenářem už vůbec ne. Můj život se odehrává v laboratoři a v posluchárnách a čtu především odbornou literaturu. Při náhodném čtení Respektu mne zaujala recenze románu Zdeňka Němečka New York: Zamlženo.

Není pravda, že román vychází po 75 letech. Já jej koupil celkem náhodně někdy v 60. nebo 70. letech, nechodil jsem ani do ranních front u knihkupectví, ani jsem tam neměl známé. Román na mne udělal tehdy poměrně velký dojem a pamatuji si také z doslovu, že autor byl profesní diplomat a emigroval v r. 1948. To mne tehdy také zaujalo, že jeho dílo bylo totiž vůbec vydáno. Tehdy jsem si to uzavřel tak, že román vyznívá natolik pesimisticky, že možná byl vydán jako „varování“ před záměrem případně emigrovat do USA. V každém případě upozorňuji na chybný údaj, pokud jde o poslední vydání u nás. Podobně chybné informace jsem postřehl již vícekrát (nemyslím v Respektu), což jsou buďto technické chyby, nebo to může být i snaha o zvýšeně kritický postoj k období reálného i nereálného socialismu. Soudím, že ta doba byla natolik problematická, že není třeba ji nějak negativně „přikrášlovat“.

Také mne trochu překvapilo hodnocení autorova stylu jako „archaického a pro moderního čtenáře poněkud těžkopádného“. Já to tak v paměti nemám, ale vím, že paměť je ošidná. Třeba již také nejsem moderní čtenář, vlastně jsem chabý čtenář vůbec.

Radim Černý, Plzeň

Tragédie zelených argumentů

Respekt 49/07

Ach, ta voda

Tak mě moje děti přesvědčily, abych si koupil Respekt jako seriózní, spíše pravicově orientovaný časopis. Koupil jsem si číslo 49 a nelitoval. Konzervativní filozof Alexander Tomský mě opravdu potěšil, cituji: „Kysličník dusný, známý jako rajský plyn, se uvolňuje z etanolu.“

No dobrá, po požití etanolu se prý vidí různé věci, ale i N2O v etanolu, aby se z něho uvolňoval? Neučí se i absolvent zvláštní školy, že etanol má vzorec C2H5-OH, a tedy dusík, tím méně N2O, tam jaksi není? Voda, to je jiná, tu etanol často obsahuje, někdy i více, než je deklarovaný obsah.

Pokud tedy konzervativní filozof myslel, že při spalování etanolu může reakcí se vzdušným kyslíkem vznikat N2O, tak ten vzniká při většině spalovacích procesů.

Ale ta voda. Zatraceně, ta voda způsobující korozi. No ta při spalování uhlovodíků jako hlavní složky ropy nevznikne a nevznikne. Tak třeba oktan: CH3(CH2)6CH3 + nO2 = xCO2 + yH2O, ale ta voda z ropy? Ta prostě na rozdíl od vody z etanolu nekoroduje.

Anebo ta krásná čeština a význam opomíjející fakta. Račte si, prosím, přečíst a zkuste přeložit do češtiny: „A ještě větší je znečištění vzniklé spalováním palmových, řepkových a sójových olejů, jejichž produkce CO2 je v porovnání s ropou nejméně sedminásobná.“ Využitelné teplo olejů je tedy asi o 15% menší než u uhlovodíků, ale mluvit o sedminásobku?

Ing. Stanislav Nikl, Ústí n. L.

Chávez narazil na svůj lid

Respekt 50/07

Jiná realita

Reaguji na článek pana Freislera o Hugu Chávezovi. Ten článek je silně tendenční. Asi už víte, kam mířím. Ne, nejsem volič levice, považuji se za voliče politického středu, ale tento text je opravdu pravicově agitační. Už jen slovo diktatura v perexu dává tušit, kudy se bude ubírat.

Trochu zdrženlivosti a objektivního vidění světa by neškodilo. Chávez je oblíbeným terčem zastrašování lidí pravicově orientovanými médii, ale realita je trochu jiná než v článku vámi publikovaném. On je populista (jako téměř každý jihoamerický představitel moci – nemůžeme vztahovat naše evropské zkušenosti na Jižní Ameriku, je prostě jiná), ale v žádném případě není diktátor. Aspoň tedy o nic větší než Bush nebo Topolánek.

Bc. Jiří Hrabovský