Děti na útěku

Nenápadná dvoupatrová budova, žádná cedule, pečlivě uzamčená vrata a uvnitř napjaté ticho. Snad jen bdělý strážce ve vrátnici by mohl návštěvníka upozornit na to, že tenhle dům skrývá opravdu nevšední osudy. Zdi diagnostického ústavu ministerstva školství na pražském Smíchově totiž slouží jako útočiště pro dětské běžence, kteří se třeba až z daleké Srí Lanky vydali sami za lepším osudem a kteří se souhrou náhod jako úplně bezprizorní ocitli na českém území.

Ústav pro malé cizince funguje čtyři roky a v rámci okolní Evropy je to jedinečné místo. Děti na cestě by bez něj skončily kdesi ve výchovných ústavech a musely by bojovat s neznalostí češtiny a podřadným postavením běžence. Smíchovské zařízení se jim naopak snaží maximálně vyjít vstříc: od hledání domova přes tlumočníka až po péči v podobě speciálně upraveného jídelníčku.

Kde máš helmu?

Třináctiletý Viktor jednoho dne sedl na staré otlučené kolo a z malé ruské vesničky Sapožok kdesi v Rjazaňské oblasti vyrazil za svým snem. Spal po příkopech, jedl, co mu přišlo pod ruku. Hlavně ale jel pořád neúnavně kupředu, jeho cílem se totiž stalo báječné Portugalsko. Projel vzdálenou Moskvou, překonal hranice Běloruska, Ukrajiny a Slovenska. Po 2300 kilometrech však jeho pouť náhle skončila. Na silnici u Rokycan podivného jezdce zastavila pozorná silniční kontrola: Viktor neměl na hlavě cyklistickou přilbu. Jenže neměl u sebe…