Co neskončilo v popelnici

Pořádně si roztočte kohoutek na ústředním topení. „Vždyť přece žádná z nás se nebude balit do mnohonásobného oblečení jen proto, aby ušetřila trochu paliva,“ zamýšlí se článek časopisu Žena a móda. Spolu s dalšími módními magazíny z konce 70. let leží na stolku v dobovém obýváku, na věšáku visí bílá pletená čepice, pod věšákem leží háčkované papučky. A v televizi běží zábavný pořad Počkej, já povím, který uvádí Pavlína Filipovská. Když ukazuje plážové kalhoty z pleteniny nebo bundu s módní kapsou zvanou klokaní, návštěvníci obýváku se upřímně baví.

Jsme v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, kde do poloviny února probíhá výstava socialistické módy 70. let s názvem Kytky v popelnici. Socialistické televizní estrádě se tu smějí žákyně deváté třídy, které sem přišly se školou. Líbí se to i starším dámám, jejichž oblečení trošku připomíná exponáty. A zasměje se i švýcarská dvojice, která zřejmě vůbec netuší, o co tady běží.

A to je právě ta otázka: co dělá ze 70. let tak atraktivní období, že tu je v tak krátké době po sobě (po akcích Domácí umění a Husákovo 3+1) už třetí výstava o životním stylu té doby? Proč nás zajímá design, který tak agresivně atakuje současný uměřený vkus? A proč se chceme dívat na oblečení, které vyšlo z módy před třiceti lety?

Samozřejmě, pro řadu lidí je sedmá dekáda vzpomínkou na dětství či mládí. Svou roli tu…