Atentát na Pákistán

Zavraždění pákistánské političky Bénazír Bhuttové je jednou z nejhorších zpráv minulého roku. Pro Západ proto, že právě Bhuttová zosobňovala hlavní naději na návrat demokracie do Pákistánu. Pro Pákistán pak i proto, že zabití hlavního opozičního politika potvrdilo, že šílenství sebevražedných atentátů se v této zemi stává součástí boje o moc.

Koncem roku 2007 už se zdálo, že Pákistán je na cestě ven z osm let trvající vojenské diktatury. V lednu mají být volby, generál Parvíz Mušaraf se jako prezident vzdal velení armády. Radikální islamisté sice už několik let sílí, opanovali regionální parlamenty v provinciích kolem afghánských hranic, drží asi čtvrtinu v celopákistánském parlamentu, k ovládnutí státu však mají daleko. V cestě jim stojí prezident Mušaraf i zatím malá podpora voličů v méně konzervativních a přitom hustě osídlených oblastech na jihu a východě země.

Pákistánští islamisté se navíc neprojevovali jako chladnokrevní vrazi odpalující své nálože v největším pouličním ruchu. Šílenství sebevražedných atentátníků se stává součástí boje o moc.V posledním roce ale přišla změna. Do Pákistánu se z Afghánistánu přesunuli tálibánští ideologové a alkáidovské a tálibánské bojůvky. Jednak zde získali zázemí pro své rodiny, místo pro výcvik, vyjíždějí odsud do bojů proti vojákům NATO v Afghánistánu. Výrazně také působí na…