Ty rakety platím já

Připomíná to hádání furiantů, přitom jde o společný postoj ke společné bezpečnosti. Přesahuje-li dnes střední Evropa něčím svůj geografický areál, je to zápas o americký protiraketový systém. Žádný jiný zdejší problém nevyvolává rozruch od Moskvy přes Berlín až po Washington, ale i pnutí, v principu ne zcela nepodobné názorovému štěpení před invazí do Iráku.

Praha a Varšava, jak doložila cesta Mirka Topolánka za Jaroslawem Kaczyńským, jsou pro rozmístění systému na svých územích, pro vysvětlování jeho účelu a pro sdílení odpovědnosti za obranu obou břehů Atlantiku před nečekanými útoky z „lotrovských států“.

Moskva, jak doložily razantní výstupy Vladimira Putina a jeho generálů, je jednoznačně proti. Spatřuje v tom možnost špehování svých vlastních raketových systémů, nové kolo zbrojení a také už vyrukovala s novinkami, na které má být americký protiraketový deštník krátký: je to nová generace strategických střel Topol-M (podzemní sila) a Bulava (ponorky).

Mnohem méně jednoznačné jsou postoje „staré“ kontinentální Evropy, především Německa a dílem i Francie. Právě na tuto část Západu cílí Putin své argumenty s odůvodněnou vírou, že najdou úrodnou půdu k zamyšlení. Stačí se podívat na reakce po mnichovské bezpečnostní konferenci a českém i polském souhlasu s „deštníkem“.

Po Putinově vystoupení v Mnichově a jeho argumentaci novou studenou válkou bylo v Německu víceméně ticho. Nicméně „šepot, že Putin má v mnohém pravdu, cítí-li se ohrožen, byl slyšet již na mnichovském parketu, nápadně často v německých řadách“, napsal vydavatel listu FAZ Berthold Kohler. Lídr sociálních demokratů Kurt Beck pak Putina dokonce honoroval slovy o jeho „otevřenosti a poctivosti“, jež je prý v protikladu ke studené válce. „Podle této definice se to ve spolkovém kabinetu musí hemžit studenoválečníky,“ opáčil Kohler, neboť žádný zástupce vlády Putinovi s takovou „otevřeností“ neodpověděl.

Jazyky se rozvázaly až minulý týden, ale to reagovaly spíše na silná slova z Ruska. Náčelník raketových vojsk Nikolaj Solovcov totiž oznámil, že v případě českého a polského souhlasu s „deštníkem“ se na tyto základny zacílí ruské rakety.

Ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier se vyslovil pro citlivost k Moskvě, ale nevyslovil se k otázce, zda protiraketový systém pokládá za smysluplný („to musí posoudit jiní“). Mluvčí parlamentního klubu SPD Rolf Mützenich to pak vzal přímo po putinovsku: „Rozhodně je třeba zabránit novému kolu zbrojení v Evropě, které se již rýsuje.“

V rámci velké koalice se ovšem vyčleňují konzervativci. Jejich zahraničněpolitický mluvčí Eckart von Klaeden připomíná, že kritika má spíše než na Ameriku mířit na Putina a dát mu najevo, že jeho signály k Teheránu jsou chybné. Měly by se ovšem sondovat i možnosti společného protiraketového deštníku pro NATO i Rusko. Německá debata se shoduje na jediném společném jmenovateli – celou věc projednat v Radě NATO–Rusko.