Před 10 lety

„Návrh, se kterým na schůzku přichází ministerstvo pro místní rozvoj, většinu nájemníků vyděsil: regulované činže by se měly zvednout už letos v červnu o více než dvě třetiny a během pěti let by měly představovat pětinásobek nynějšího stavu,“ informoval Respekt před deseti lety v článku Kdo se chytí do sítě. „Podle soukromých vlastníků jde o první návrh, který vůbec počítá s tím, že do zchátralého bytového fondu je třeba investovat obrovské peníze. Domácí však nemají zdaleka vyhráno,“ varoval Respekt. „V tuto chvíli totiž není vůbec jisté, zda vláda navrhované tempo růstu činží přijme. Například předseda rozpočtového výboru sněmovny Jozef Wagner to považuje za vyloučené. ‚Je to cár papíru,‘ hodnotí Schneiderův materiál.“ Odpůrci deregulace si za největší strašáky vybrali mladé rodiny a důchodce. „Speciálně Václav Klaus se netají přesvědčením, že dopad liberalizace nájmů na obyvatelstvo by mohl být neúnosný. Politici i jejich úředníci odkazují na komplikovanost všech pokusů o přesnější odhady počtů těch nájemníků, kteří se po liberalizaci octnou na podpoře.“

Zastánci deregulace naopak nepovažovali řešení za nijak divoké: „Díky zhruba čtyřiceti miliardám, které by kolem roku 2000 získali v celkovém součtu ročně navíc, by si mohli dovolit i dnes nemyslitelné opravy a rekonstrukce. Přitom toto zvýšení v průměru nepředstavuje pro nájemníky vyšší výdaje na činži, než je tomu běžné v průmyslově rozvinutých zemích,“ psal Respekt.

Návrh tehdy neprošel. Vážné důsledky regulovaného nájemného, jako je silně omezená migrace pracovních sil, daňové úniky z „černých“ pronájmů a hlavně fakt, že generace tzv. Husákových dětí kvůli těžko dostupnému bydlení odkládá založení rodiny, vzali politici na vědomí až teď – po dlouhých deseti letech se letos deregulace nájmů pozvolna spustila.

Respekt 9/1997