Mami, já tě zastřelím

Když malý Sam zjistil, že nemůže jen tak odejít, popadl židličku a mrštil s ní o zeď. Terapeut jej po chvíli snažení uklidnil a požádal ho, aby splnil jednoduchý úkol. Sam si ale nevěděl rady a tentokrát reagoval tím, že sám sebe několikrát udeřil. „Proč se biješ?“ ptali se ho. „Protože se nemám rád,“ zněla odpověď. Samovi nebyly ještě ani čtyři roky.

Samovým případem se zabývala psychiatrička Alicia Liebermanová, specialistka na dětská traumata. Hovořila o něm během výročního zasedání amerických vědců, jež před několika dny proběhlo v San Franciscu. Sekce, na níž vystoupila, se věnovala reakcím dětí na nebezpečí a chování lidí v rizikových situacích.

Sam vyrůstal v chudinské čtvrti, kde se často ozývala střelba a násilí bylo na denním pořádku. To nejhorší se ovšem neodehrávalo za branami domova, ale přímo pod jeho střechou. Otec se vracel domů jen občas a často pak bil matku i Sama. Dítě se potácelo mezi strachem z otce a obdivem k němu. Chlapec matce vyčítal, že táta není doma kvůli ní, ale když zazvonil zvonek, prosil ji, aby nechodila otevřít.

Sama vyloučili ze dvou různých center předškolní péče, protože ubližoval ostatním dětem a útočil na učitele. „Nevím, kým ten kluk vlastně je,“ řekla psychiatrům Samova matka. „Vyhrožuje mi, že mě zastřelí, a hned nato se ke mně vrhne a chce se mazlit.“ Profesorka Liebermanová (působí na…