Jak europoslanci vařili CIA dort

Mělo to být senzační odhalení nekalých praktik americké zpravodajské služby. Zbyla z toho ale jen pachuť hloupého antibushismu.

K té věci nemělo dojít. Byla škodlivá z mnoha důvodů. Skřípal už samotný začátek příběhu. Na základě novinových článků o únosech domnělých teroristů v zemích Unie agenty CIA se europoslanci rozhodli, že to začnou vyšetřovat. Aby ověřili, zda a do jaké míry USA a jejich evropští „komplici“ porušují lidská práva a mezinárodní konvence o zacházení s vězni.

Poslanci tím nakročili do vod, kde nemají pravomoci. Nemůžou, na rozdíl od ekonomického života v Unii, ovlivňovat bezpečnostní složky jednotlivých států, nemůžou nikoho úkolovat. Nemají právo na odpověď, pokud před nimi stojí šéf národní rozvědky a na otázku, kolikrát jeho zemi Američané využili k naložení anebo výslechu zadržených, mlčí. Europoslanci tu můžou jen debatovat a rozčilovat se, takříkajíc si pustit žilou.

Kde jsou fakta

To se také stalo, a nebylo by na tom nic špatného, kdyby svůj hněv nezinstitucionalizovali. Zkrátka kdyby nepřijali za svoji zprávu italského socialisty Claudia Fava. Několik desítek stran textu obsahuje minimum faktů. Logicky, protože europoslanci se k žádným exkluzivním materiálům nedostali. Používali vesměs otevřené zdroje jako novinové články a výpovědi lidí typu zahraničního šéfa Unie Javiera Solany, který byl ve sdílení informací stejně skromný jako národní bezpečnostní experti.

Jestliže ve…