Duchovní rozměr ropy

Zvyšování rychlosti všeho kolem nás prý mají na svědomí média. Co když však na počátku byla zkušenost těla rychle se pohybujícího v letadle či automobilu? Často hovoříme o ropě způsobem, jakým se mluví o betonu nebo kolejnicích. Soustředíme se výhradně na praktické záležitosti, za důležitou pokládáme cenu, dostupnost či zemi původu. Naproti tomu málokdo rozvíjí diskuse třeba o tom, nakolik je beton spirituální substance nebo zda se přítomnost Boží více projevuje na dálnici D 1 nebo v železničním rychlostním koridoru do Drážďan. Tato záležitost ještě lépe vynikne, pokud se nezaujatě zamyslíme nad duchovním rozměrem ropy.

Pravděpodobně není náhodou, že se v průběhu 20. století neustále zvyšovala rychlost přepravy osob i materiálu a paralelně s ní rostla i rychlost výměny informací. Fungujeme stále rychleji – jak na fyzické rovině cestování po dálnici či v letadle, tak i uvnitř. Pokud by naše automobily poháněl parní pohon, asi bychom žili v méně uspěchané době a nebylo by nám zatěžko čekat na dopis ze zámoří celé týdny. Rovněž konstrukce silnic, a tím i urbanismus měst by asi musely být jiné; třeba křižovatky by se nacházely dále od sebe, protože problémem parního motoru je rychlý rozjezd.

Ropa a spalovací motor změnily rytmus života, a tedy i myšlení a očekávání. Můžeme se rychle kamkoliv dostat – třeba do Indie; znamená to, že i další naše přání mohou být rychle splněna. Dokonce od světa můžeme čekat, zejména ti mladí…