Do Michelinu pronikla žena

„A ty budeš dobrou kuchařkou? Tak zněla otázka, položená spíše v imperativu, kterou mě při diskusi jednou před lety překvapil můj otec, famózní šéfkuchař. Věděla jsem, že vzhledem k rodinné tradici bude odpor marný, a navíc jsem z jeho slov ucítila jistou výzvu i satisfakci.“ Tak popisuje ve své knize Au nom du père (Ve jménu otce) momentálně nejslavnější žena Francie, Anne-Sophie Picová (1970), osobní iniciaci do tajů kulinářského řemesla, jež je v této zemi na úrovni špičkových restaurací odedávna doménou mužů.

V těchto dnech na poli ženství zastínila i populární političku Ségolene Royalovou, aniž by přitom vyrukovala s novým převratným receptem na současné problémy francouzské společnosti (viz téma). Naopak, věrna tradicím francouzské kuchyně – gastronomický zážitek v příjemném prostředí – po otcově smrti převzala v roce 1998 rodinné stříbro, restauraci Pic á Valence v departementu Drôme, s jediným cílem. Od rozpálených ploten, vycíděných hrnců a pánví, se zásobami čerstvé zeleniny, masa, ryb, sýrů a s vinným sklepem plným kvalitních ročníků zachovat status quo podniku, neboli jeho nevšední úroveň.

Podařilo se jí však i něco jiného. Minulý týden se totiž stala teprve druhou ženou v historii, jejíž restaurace obdržela tři hvězdičky od proslulého průvodce Guide Rouge společnosti Michelin. Kniha systémem maximálně pěti udělených hvězdiček oceňuje chuťové vlastnosti pokrmů a vína, úroveň servisu i celkovou atmosféru nejlepších světových restaurací a vychází v nákladu několika set tisíc kusů. Před Anne-Sophie něco podobného zažila pouze Eugénie Brazierová, přezdívaná v gastronomickém světě jako „matka Brazierová“. Ta třetí hvězdičku získala v roce 1933 a dokázala ji pro svůj podnik udržet až do jara 1968. Což z hlediska neobyčejně přísných kritérií, jež v zájmu prestiže průvodce zastává, představuje úctyhodný výkon, podložený každodenní dřinou. Navíc i výkon psychicky stresující, neboť není výjimkou, že neocenění kuchaři (ale i ti, kteří z jakýchkoliv příčin o jednu z hvězdiček přišli) jsou schopni si sáhnout na život či skončit v psychiatrické léčebně.

Po odchodu matky Brazierové do kulinářského důchodu ženy šéfkuchařky na čtyřicet let z průvodce zmizely. Buďto o tuto čest nestály, anebo byly machisty z Michelinu přezírány. V tomto směru lze úspěch Picové vnímat i jako důležitý sociologický jev a další z důkazů prohlubující se feminizace francouzské společnosti i v činnosti, již většina mužské populace spojuje právě s ženami.

Pro mladou laureátku jde ale především o potvrzení tradic a kvalit rodinného podniku, jenž tři michelinské hvězdičky získal už v dobách šéfkuchaření jejího dědečka a poté i za časů otce-proroka. „Když mě k této činnosti vyzval, muselo mu být jasné, že ho nezklamu. Nejsem to však pouze já, ale všichni zaměstnanci restaurace, kteří se o tuto poctu zasloužili. Otci jsem věnovala už svou knihu, takže třetí hvězdičku věnuji pracovnímu kolektivu,“ prohlásila minulou středu Anne-Sophie po oznámení výsledků a v restauraci Pic à Valence začalo bouchat šampaňské.