Chvála Janečkovy televize

Zastánci teorie návratu starých pořádků si minulý týden museli přijít na své. Exkomunista a bývalý redaktor časopisu Palcát – toho času ředitel České televize – Jiří Janeček s pomocí zasloužilé mistryně socialistického sportu Heleny Fibingerové a normalizačního redaktora televize Baumruka – v rolích členů televizní rady – uhájili křeslo jednoho z šéfů ČT pro bývalého milicionáře Lamberta. Do toho padají věty o nepostradatelnosti „odborníka“, klidu na práci, stabilizaci poměrů na Kavčích horách. Být koncesionářem ČT, není těžké propadnout panice z toho, co teď. Mávnout nad tím rukou, nebo na protest s televizí skoncovat?

Odtud ale vede jen krok k důležité otázce: jakou dnes vlastně máme veřejnoprávní televizi? Odpověď ovšem může vyznít příjemněji, než by člověk při pohledu na rozruch kolem Lamberta čekal.

Skoro zázrak

Někdy se v životě stane, že vyhraje ten, jemuž se na startu všichni pošklebují. To byl případ porevolučního moderátora večerních zpráv Jiřího Janečka. Když se před časem ucházel o místo generálního ředitele České televize, neměl ani manažerské zkušenosti, ani úctyhodné vzdělání a už vůbec ne charisma. To je možná nejpodstatnější, když člověk vstupuje do čela instituce, kde mezi sebou tvrdě soupeří lobby tvůrců, která vede těžký boj s konkurencí a jaksi z principu čelí vlivu politiků.

Šéf veřejnoprávní televize se co do…